7.10.2007 neděle
Malajský ostrov Langkawi míjíme na plavbě ze Singapuru na thajský Phuket. Sice máme zprávy, že se jedná o duty-free zónu a že tu existují kapacity pro opravy plachetnic. Dokonce máme na Langkawi domluvený kontakt na riggera ochotného začít na opravě stěžně pracovat. Ale z naší rešerše vítězně vychází Phuket. Ať už je to prostá shoda náhod, osud či něco jiného, plavbu na Phuket v jejích třech čtvrtinách ukončujeme (později se ukazuje, že jen přerušujeme…) a směřujeme lodí na Langkawi. Vyvazujeme se kolem 16.hod u mola v Royal Langkawi Yacht Clubu. „Tady loď opravíme, cítím to v kostech. A nikam jinam už nepopluji.“ Toto jsou kapitánova slova při příjezdu. Uvidíme…
8.10.2007 pondělí až 9.10.2007 úterý
Vyřizování formalit není nijak výrazně složité. Snad jen nebýt nápisů –jenom- v malajštině ve znacích á la „rozsypaný čaj“, které opravdu nejsme s to rozluštit.
Hned v pondělí ráno se sejdeme s Luigim. Italem, který se na Langkawi živí jako rigger. Jak se ukazuje později, je jediný. I společnost Wave Master, relativně velká a dobře vybavená loděnice, je jediná na ostrově, kdo je schopen nám loď opravit. Velmi to zužuje náš „manévrovací prostor“. Nemůžeme si nechat předložit vícero nabídek a vybrat z nich tu nejlepší. Není ani možné jednotlivé záležitosti konzultovat s vícero odborníky. Přeci jenom víc hlav víc ví. Ani specializovaných obchodů na Langkawi není tolik, aby nám poskytovalo komfort bezproblematického, rychlého a cenově zajímavého objednání a dodání zařízení, které potřebujeme. Je tady prostě jen jeden obchod a jeden „second hand“ pro lodě.
Rozkoukáváme se po ostrově. Kontaktujeme ty, na které jsme dostali reference. Oslovujeme další, jejichž obchody či dílny míjíme. Objíždíme všechny maríny. Jenom jednu hledáme dlouho a obtížně – Rebak Marína. Nachází se v zátoce na jednom z malých ostrůvku u Langkawi. Jenom najít místo, odkud odplouvají „lodní taxi“, spojující Rebak s Langkawi nám trvá téměř celé dopoledne…
Nakonec jsme ale všechno zvládli velmi rychle. Během dvou dnů máme jasno: možnost nechat opravit stěžeň na Langkawi tu sice je, ale výběr možných dodavatelů je omezen na jednu firmu, jednoho riggera, jeden obchod s materiálem pro lodi. Cena práce tu není nejlevnější – cena práce riggera je dokonce vyšší než na Novém Zélandu. A výhoda duty-free oblasti (tedy možnost ušetřit na celních přirážkách) je pro naše účely irelevantní.
10.10.2007 středa až 12.10.2007 pátek
Loď necháváme na Langkawi a sami, jen s malým baťůžkem a notebookem, se vydáváme na dvoudenní misi na Phuket. Už máme dost toho přeplouvání z jednoho místa na druhé, vždy s příslibem, že se právě blížíme „ráji jachtařů v jihovýchodní Asii“. Takovým rájem je pro nás místo, kde se nám dostane nového stěžně a ostatních potřebných oprav na lodi, a to v potřebné kvalitě, za rozumnou cenu a během akceptovatelné doby. Máme pochybnost, že Langkawi oním rájem je. Proto, než tam –případně zbytečně- připlujeme, se pokusíme prozkoumat Phuket a přesvědčit se na vlastní oči. Abychom byli co nejrychlejší, volíme pro cestu tam letecký spoj z Langkawi přes Kuala Lumpur na Phuket. Už odpoledne přistáváme na phuketském letišti.
Z letiště si to pěšky rázujeme směrem k Phuket town. Je víc než 30km vzdálený, proto není naším cílem dojít pěšky až tam. Spíš cestou sednout na autobus nebo se tam dostat stopem. Nakonec nám zastavuje Australan Barry. Slovo dá slovo a jsme domluveni, že nám poskytne i střechu nad hlavou a domluví půjčení auta na další den. Barry je pilot dálkových letů. Zajímavý člověk. I když… Vada na kráse se projevila v noci, kdy vyšlo najevo, že má problémy s alkoholem. Noc proflámoval, několikrát zavrávoral do ložnice, kde jsme spali, až to skoro vypadalo, že se raději rozloučíme ještě před svítáním. Nakonec jsme mu ráno jen nechali zprávu, že mu děkujeme za pohostinnost, a na místo určení se dopravili dle plánu – kousek stopem na korbě pick-upu, pak autobusem až do Phuket town.
Zorientování se na Phuketu probíhá dle již nacvičeného plánu: půjčení auta, koupení SIM karty na levnější místní telefonování, zajištění mapy, sjednání schůzek a hurá za domluvenými kontakty. Až neuvěřitelně rychle jsme vše zvládli. Hlavně jsme učinili rozhodnutí: s lodí se přesuneme na Phuket a necháme loď opravit tady.
Auto vracíme ještě týž večer a můžeme se vydat na cestu (busem) zpět na Langkawi. Jízdenky na noční autobus jsou ale již vyprodány. Nakonec nás řidič vzal a 7-hodinovou jízdu podnikáme…v zavazadlovém prostoru autobusu… ?!? Je tam sice polstrovaná lavička, ale s námi dalších asi deset dalších nešťastníků, kteří cestují stejně nepohodlně jako my. Jsme tam všichni neuvěřitelně namačkaní a nemůžeme se ani pohnout, natož narovnat. (Doteď obdivuji Jituli, že vůbec nastoupila a že to vydržela. Bylo to opravdu náročné.) Sice jedeme opravdu velmi nepohodlně, ale zato neztrácíme čas. Nad ránem jsme v Satunu – městě, odkud odjíždí na Langkawi pravidelná lodní linka. Na pár hodin si za pár peněz bereme pokoj v hotelu. Cena odpovídá kvalitě a celkově navazuje na úroveň komfortu naší zpáteční dopravy z Phuketu. První lodí pak jedeme na Langkawi a začínáme balit kufry. Zítra chceme vyplout na definitivně poslední část této etapy. Do Phuketu.
13.10.2007 sobota
Končí Ramadán. Kdo by byl řekl, že to bude mít vliv na naši plavbu?! Malajsie je muslimská země. Během Ramadánu (když začínal, zrovna jsme byli v muslimské Indonésii a i tam jsme „pocítili“ jeho vliv) muslimové přes den nejedí a nepijí. O to míň pracují. O to víc se modlí. I restaurace a obchody jsou jen omezeně otevřené. O úřadech ani nemluvě. Nám brzké ranní vyplutí zhatil Ramadán tím, že včera úřady (vyřizující clearance) přestaly úřadovat dříve a dnes naopak začínají později. Využíváme tedy neplánované, byť nechtěné, chvilky a vrháme se na shopping. Elektronika je tu k mání za až neuvěřitelně nízké ceny (např. mobily), stejně tak značkové zboží. Za pusu jsou i padělky značkového zboží (oficiálně prodávané..!!…). Ano, u těchto věcí se výhoda duty-free nakupování projeví. U součástí na lodi to z nám neznámého důvodu bohužel neplatí…
Nakonec jsme sice se zpožděním, ale přeci jenom papírování zvládli a kolem 13. hodiny vyplouváme. Na !opravdu poslední! část této etapy – z Langkawi na Phuket. Ono už dál v tomto stavu –stěžeň přivázaný u levoboku- není ani kam plout. Tak se nechejme překvapit, do jaké míry lze Phuket označit za jihoasijský jachtařský ráj. Nebo do jaké míry je tak označován z nouze, protože alternativní destinace na této klasické jachtařské trase dál už není a kdo tedy potřebuje opravit loď, činí tak tam.