Mluví Plachetnice?

Myslíte si, že Plachetnice je jenom věc? Ó, jak se hluboce mýlíte… Plachetnice je živý organismus. Plachetnice je osobnost. A dokonce to ani není jen jedna osobnost, ale hned několik živých osobností žijících ve společné domácnosti. A všechny mají svou duši, všechny mají své hlasy a mluví mezi sebou a všechny mluví i s vámi… pokud je tedy chcete slyšet..

Kdo tu žije? No přece Lodní Rodina. Jsou to 3 bratři.. Trup a Motor s rodinami a nejmladší benjamínek Autopilot, který je ještě svobodný.. Nejstarší je Trup, jehož hlas slyšíte neustále. Hlas má hluboký a zvučný. Je starý, moudrý, odolný, pevný…opravdouvou oporou pro všechny ostatní. A proto je i pro ostatní něco jako stařešina rodu. Protahuje se, kříží se, praská mu v kloubech, kroutí se a zase se narovnává… Je jako páteř.. Někdy ho plavba trochu bolí a tak brblá a sténá, někdy si plavení opravdu užívá a hraje si a laškuje s dovádivými vlnami.. V těsné blízkosti je neustále s ním jeho žena Paluba.. Je to pravá a zralá žena a matka. Je ráda čistá, uklizená, natřená, ale dokáže i vynadat za nepořádek a klidně vám udělá i něco naschvál, když o ni nedbáte.. Cítíte ji, jak je pevná, ikdyž zaúpí, když v bouři na ni dopadne těžká vlna.. Slyšíte ji jak ševelí za deště a cítíte, jak je ráda po dešti a ve vánku svěží. Mají spolu nejstaršího syna. Je to opravdu silná osobnost, jmenuje se Stěžeň. A i se svými dlouhými ocelovými lany vyhlíží ze své výšky do dálky za horizont. Je štíhlý, ale přitom silný a šlachovitý, a není na něm ani gram tuku navíc.. Někdy je uvolněný a jen si pohvizduje a někdy je plný napětí a často si zpívá s větrem. Je to bojovník a i v nejtěžším počasí křičí do bouře, že se nedá, že je stále tady a že vydrží. Má prostě rád dobrodružství.. Jeho sestry jsou Plachty.. Ta starší z nich by byla ráda stále trošku před ním, ale stejně potřebuje jeho oporu.. a ta mladší se za něj pořád trošku schovává.. Jsou obě malinko marnotratné, ale jen trochu, inu děvčata… Jsou to ale už opravdové ženské.. ať už zakulacenými pěknými tvary, které vystavují na obdiv Slunci, Větru, Moři, Rybám i ostatním Lodím, či svými povahami a náladami… Obě jsou zamilované do Větru, snaží se mu zalíbit, nadbíhají mu a rádi se vystavují jeho přízni. Když mají s Větrem dobrou náladu, uhání s ním jako o závod a předhání se, kdo bude kde rychleji. Až jim otec i matka někdy nadávají, že mají přestat vyvádět. Jenže rozpustilé mládí je prostě mládí. Když jsou spokojené, slyšíte to v jejich hlase a i to vidíte v jejich radosti. Ovšem někdy se s Větrem nepohodnou a když se naštvou, tak umí i jen zlostně plácat a trucovat.. a když Vítr úplně odejde, tak jsou smutné a to je zcela po parádě a jen splihle visí.. I mezi sebou se dokáží někdy pohádat, když je Vítr foukající ze zadu rozdělí…ale většinou se rychle udobří… no a také jsou rády, když jsou ozdobené šperky a cingrlátky jako jsou špiónky či lana lazy bagů a jsou rády, když je vše úhledně poskládané..  inu, sestry, parádnice…

A bydlí tu i další rodina – rodina strejdy Motoru. Je často tichý a často jen tak odpočívá a pochrupuje. Ovšem, když je potřeba, začne vykládat své příběhy a rázem ho všichni napjatě poslouchají.. Pravda, mluví zdánlivě trošku monotónně, a tak všem rychle začne klimbat hlava, ale jen se na chvilku odmlčí či zakašle, jsou všichni zpět na nohou a plní pozornosti a upřímně se bojí, jestli se mu něco nestalo…Je sice trošku bručoun a pedant, který má rád pořádek a vše musí být čisté a tak jak má. Ale ostatní si ho nesmírně váží a respektují ho.. A teta Převodovka? Bez ní by strejda fungoval jen napůl. Slyšíte ji, jak mu přízvukuje? Jak se doplňují? A jak ho podporuje? Je jeho opravdovou oporou. Panečku, klape jim to jedna radost.. Bydlí s nimi i babička Bilge pumpa, v koutku si sedící a hlídající plovák.. Ale zkuste přehlédnout trochu vody v podpalubí! Její hlas zaručeně nepřeslechnete… Křičíc na vás „Dávaj pozor nebo nabereme vodu!“, hned se jí snažíte uklidnit.. A děti? Malá dcerka Vodní pumpa si s babičkou často spolu povídají a hrají. Vede vodu ve svých trubkách po celé lodi a radostně si švitoří svou písničku.. Mladší bratr Vrátek kotvy rád posiluje a ukazuje své svaly, někdy ale úpí pod svým břemenem. S bratrem Regulátorem mají pěkný vztah, vždyť jim všem stále rád dodává energii… je trochu introvert a sám rád sedí ve svém pokojíčku –  v dílně, odkud často slyšíte jeho hvízdání a kde si dává pozor, aby bylo dost energie pro všechny. A tak bere energii od Sluníčka, Větru a někdy pomůže i jeho táta Motor..

A kdo zbývá? Nejmladší z bratrů benjamínek Autopilot …Ten nenápadný, zodpovědný, věčně zamyšlený a pro sebe si mluvící pán se svým kompasem? Divili byste se, jak je sice nenápadný, ale velmi důležitý. Jen zapíská a všichni zpozorní a postaví se do pozoru. Vždyť je to on, kdo hlídá, jestli se všichni plaví správným směrem. Pravda, občas se tahají s Trupem o kormidlo, tak jak bratři někdy dělávají, ale pravdu mívá Autopilot.. A i když je nenápadný, je velmi přísný.. Vede přece celou Loď.

A tak si tu všichni spolu žijí. Občas se smějí, občas si povzdechnou, občas si zanadávají a občas se pohádají a zase se udobří.. tak jako v každé dobré rodině..

Neustále mluví nahlas mezi sebou a mluví i k vám. Že stále nic neslyšíte? Inu, my lidé jsme příliš zaměstnáni posloucháním hlasů v našich hlavách… Pořádně se zaposlouchejte do hlasů Rodiny. Jaké to jsou hlasy? Kdo právě mluví? A co právě říká? Už podle hlasů je poznáte, a poznáte také, zda je vše v pořádku a zda jsou všichni spokojeni. Ale také slyšíte a poznáte, kdy je něco špatně – ať už podle Větru v Plachtách, či Moře proudícího podle Trupu, nebo podle hlasu Autopilota či Motoru a ani povídání si Regulátoru se Sluníčkem nemůžete přeslechnout. A také i hlasy ostatních členů Rodiny slyšíte zcela jasně.

Neustále jim nasloucháte. Dokonce i když spíte, tak jim neustále nasloucháte a jakýkoliv nespokojený hlas vás okamžitě probudí. Jenže Rodina s vámi komunikuje i jinak, na úrovni pocitové i vztahové. Je to prostě vaše rodina. Hodně věcí s nimi cítíte. Cítíte fyzicky chvění Trupu, Paluby či Stěžně… A snadno rozeznáváte spokojené vibrace Motoru, Autopilota i ostatních, od vibrací nespokojených. A když vás vezmou za svého, můžete intuitivně dost často vycítit i třeba stav šroubu na Stěžni, kdy bez jakékoliv vnější příčiny jdete přímo k danému šroubu a uvidíte, že je povolený. Zničeho nic uslyšíte hlas: „Běž se podívat na Palubu“. Jdete a díky tomu se jen tak tak vyhnete srážce s remorkérem. Jak je to zvláštní! Jak s námi mluví? A jak na úrovni vztahové? Možná máte podobnou zkušenost s květinami či rostlinami doma, na kterých je často krásně vidět váš vzájemný vztah. A podobným způsobem může komunikovat i motocykl, auto či dům, pokud jste s ním v těsném a častém kontaktu a máte k nim silný osobní vztah. Zeptejte se motocyklových, automobilových či cyklistických závodníků! S Rodinou Lodě je to ale ještě daleko intenzívnější. Jste s ní neustále řadu týdnů či měsíců, 24 hodin – 1440 minut – 86 400 vteřin každý den. Neustále, ať už v duchu či fyzicky s ní mluvíte. Neustále jí nasloucháte. A, ba co více, pochopitelně, ona naslouchá i vám.

Usmíváte se tomu? Zdá se vám, že už z Plavby dětinštím? Co vám na to mohu říct? Snad jen: „Pořiďte si loď, přeplujte s ní přes půl světa, a uplujte s ní přes 12 500 Nm… a pak půjdeme na pivo a popovídáme si o tom… a nebo víte co? Budeme jen mlčet, usmívat se a pokyvovat, protože oba dva prostě budeme vědět. Vědět co? …  vědět, že Lodě žijí svůj život, mluví a projevují svou vůli..“

 

Co nás učí plachetnice……aneb trénink samostatnosti a přežití na moři…

Právě jsem dočetl knihu „Hlava XXII“ od Hellera, kterou dovezla na palubu Hanka. Četl jsem tuto knihu v životě již několikrát, ale stejně jako u jiných mimořádně kvalitních či geniálních knih, tak i u této platí, že kdykoliv si ji přečtete znovu, najdete tam myšlenky, které jste předtím neviděli. V tomto mém případě se nyní jedná, kromě jiných, hlavně o kapitoly o Orrovi, který ať už podvědomě nebo vědomě, ale v každém případě pečlivě a systematicky, trénoval vše důležité pro přežití při sestřelení jeho letadla… Vše směřoval k tomu, aby nakonec přežil a dopravil se do bezpečí…

V mém případě se mi vybavily veškeré zážitky a zkušenosti z charterových lodí, na kterých jsem podnikl 31 plaveb v letech 2000-2006. Byly to například: vyvlečená hadice z vodního tanku a vytečených 150l vody v podpalubí na lodi v Chorvatsku… zavřená čerpací stanice a následně skoro došlá nafta v protivětru a v bouři v úžině na Lofotech za severním polárním kruhem v Norsku… nefunkční motor a celonoční křižování v koridoru velkých nákladních lodí v Řecku – a to pouze na hlavní plachtu, protože gena se roztrhla… mořskou nemocí schvácená skoro celá posádka při divoké plavbě na Kubě… prasklý kiking při plavbě přes Atlantik a nechtěné nebezpečné halzy… zamotané lano v lodním šroubu na Silvestra v Chorvatsku a potápění se k němu a jeho vyřezávání ve vodě 9°C… zamotaná gena na rolfoku při dalším Silvestru v Chorvatsku… prasklá hadice od WC a následné celovečerní čištění lodi od výkalů… nečekané samovolné povolení kotvy po 20 hodinách klidného a zdánlivě bezpečného stání a následné odplouvání lodě, zatímco posádka včetně mne byla na břehu… 3 hodinové kotvení za bouře v noci k molu… a mnoho dalších…  Zážitků a zkušeností opravdu nepřeberná spousta.

Přitom jsou to zkušenosti a zážitky, které jednoznačně zdaleka nepotkají každého rekreačního jachtaře. Určitě jsou jachtaři, kteří mohou mít třeba 20x půjčenou loď a prožít dovolenou bez jediné podobné zkušenosti.  A zdaleka ne všechny byly způsobeny mou či něčí vinou.

Najednou jsem si ale uvědomil, že to vše byl v podstatě jen a jen přípravný trénink na Plavbu kolem světa! Stejně jako u Orra… Vše byl jen trénink!… A v zápětí mne napadly otázky: Je možné, že ikdyž mne v té době nikdy ani nenapadla myšlenka dlouhodobé plavby, natož plavby kolem světa, že by mé podvědomí nebo Něco jiného už vědělo, co se chystá a kam to vše směřuje? Je možné, že si Něco řeklo, že by bylo fajn a potřeba mne začít pozvolna připravovat? A je možné, že se Něco domluvilo s loděmi na mém učení? A že se podvědomě začaly vytvářet situace a zkušenosti, které mne měly na plavbu aspoň trochu připravit a vytrénovat? Ano, rozhodně věřím, že to možné je… a že něco takového může dobře fungovat.

Úryvek z mého dopisu …

… Musím říct, že zážitky jsou opravdu silnější než jsem očekával..  A to i úplně jiným způsobem, než jsem očekával.. Původně jsem si myslel, že mé zážitky z plavby budou hlavně spočívat ve cizokrajných zemích a lidech, kteři v nich žijí.. a také exotická příroda a ryby a delfíni a velryby budou hrát hlavní roli.. To vše jsem samozřejme zažil a zažívám a je to nepopsatelná krása.. Ale nejvíce zdrojů poučení a možností osobního růstu mi dává loď samotná…

Tím, jak je vše extrémně a dlouhodobě namáhané, tak se každou chvíli něco povolí, ukroutí nebo poláme. Člověk tedy musí být neustále ve střehu, protože jakákoliv maličkost, kterou člověk podcení nebo včas nezachytí, se vždy jen a jen zhorší či vymstí… Oceán a loď vám prostě vůbec nic neodpustí.. Loď tedy vede kapitána k neustálé 100% pozornosti, pečlivosti a láskyplné péči. Zvykl jsem si každý den kontrolovat všechna důležitá místa lodě: lana, plachty, šekly, šrouby, matice, rigging, nádrže, olej, chladící kapalinu, baterie, atd.. Krok za krokem, všechny hlavní věci, každý den.. A každý den najdu místo, které je třeba dotáhnout či poopravit. Když ho nanajdu, znamená to, že jsem se špatně díval a že jsem něco přehlédl… Ovšem důležitá je především a hlavně láskyplnost péče.

Co když je to ale všechno trochu složitější? Co když nejsme odděleni od takových blízkých věcí? A co když se tyto velmi blízké věci stávají jaksi nedílnou součástí našeho života a naší osobnosti? Co když i ony mají vlastní duši a projevují svou vůli? A co když, například, pokud něco důležitého pro loď odmítneme udělat, tak nás k tomu mohou někdy přinutit nedobrovolně? Co když s námi mluví a dávají nám na vědomí svou vůli? Co když nás oslovují a pomáhají nám? Jak málo víme o světě věcí…! …byť jsme jimi obklopeni… Chcete příklady?

Když jsem po vyplutí z Thajska zjistil, že motor je špatně seřízený, bylo jasné, že je problém v nastavení táhel k motoru. Vnitřní hlas mi říkal, že bych to měl opravit. Podíval jsem se na to, ale řekl jsem si, že je to pro mne příliš složité. Řídící místa jsou totiž 2, táhel je 6 a prochází 3 řadiči – kulisami a navzájem jsou všechny propojeny. A tak jsem si řekl, že se s tím dá dojet a nemusím to řešit a zabývat se tím. Často jsem ale na ten systém myslel. A pak vám začnou přicházet různé náznaky – tu zadrhlá páčka plynu, tam trošku jiný zvuk při řazení, jindy o trochu více kouře z výfuku a zase jindy jiný volnoběh… Tu a tam dostáváte signály… Na Maledivách jsem dostal možnost nechat to nechat seřídit, ale servisní technik nedodržel slovo a nepřišel. Mohl jsem ještě zkusit sehnat jiného anebo to ještě zkusit seřídit  sám a opět mne to několikrát i napadlo… kdybych ovšem nezvítězila lenost a pohodlnost.. A tak za pár dní po vyplutí z Malediv prasklo táhlo od plynu k motoru a celý systém vyřadilo z provozu, pochopitelně včetně motoru. Je velmi těžké popsat slovy všechny dialogy, které vedete s lodí či s ní cítíte. Výsledný pocit je ale překvapivě jednoznačný. Najednou jste jasně zaslechli, jak vám kdosi říká: „Tak ty ses chtěl této lekci vyhnout? Tobě se nechtělo se učit? ..Hmm, to nepůjde, toto je důležitá lekce…budu ti muset asi pomoci a trochu tě přinutit…“ A vy slyšíte, jak odpovídáte: „Promiň, moc se omlouvám, vím, že jsem to měl udělat rovnou… hned to napravím…“  A najednou prostě rozumíte…

Podobných příkladů zažijete na lodi velmi mnoho… A najednou cítíte, že loď s vámi komunikuje. Že vás upozorňuje na různá úskalí a že když něco ignorujete, tak vás šlehne proutkem.. Čtete si a najednou slyšíte lehké ťukání, chvíli váháte, ale pak odložíte knížku a jdete po zvuku. Ťuká šekl od výtahu na vlajku, to je v pořádku… ale podíváte se pár centimentrů bokem a vidíte, jak jiný důležitý šekl na kikingu je povolený..! Zvuk chtěl jen přitáhnout vaši pozornost k něčemu důležitějšímu! Jindy zase vidíte jen mírně povlávající konec lana u stěžně… jdete jej jen zastrčit a hned vedle vidíte povolenou matici na ráhně.. usmějete se a poděkujete konci lana… a dotáhnete zásadní matici… A někdy jen tak uprostřed spánku zaslechnete hlas: „Běž se tam podívat… “ …jdete a najdete natržené lano od kosatky… A podobný hlas vás jindy uchrání od srážky s vlečným remorkérem a jeho nákladem..

A tak podobně jako se člověk učí naslouchat svému organismu, co jej pro něj dobré a co nikoliv, tak podobně se učí námořník naslouchat své lodi. A když neposlechneme hlas svého organismu, přijdou nemoci a bolesti. A stejně tak, když nebudeme naslouchat hlasu své lodě, přijdou obtíže a komplikace…

A tak mám intenzivní pocit, že stejně jako mne charterové lodě přátelsky, ikdyž někdy celkem nekompromisně a tvrdě,  začaly učit a trénovat pro začátek Plavby, tak výcvik nyní pokračuje na dalším školním stupni s vyšším „učitelem“ – Modrou Plachetnicí. Naprosto jasně ji slyším, jak říká: „Uč se, co nejvíce se uč, ať mi rozumíš, ať se ty i já ve zdraví vrátíme z Plavby. Ať už třeba z Antarktidy či odjinud..“

Nevěříte? …běžte za námořním jachtařem, který už toho hodně uplul a má v očích a ve tvářích vítr z moře a dálky, poseďte s ním, popovídejte si s ním, získejte si jeho důvěru… a pak se ho zeptejte: „Co myslíš, upřímně, má loď vlastní povahu, charakter a vůli? A může ji projevit?“…  Vsadím se, že se na vás jachtař tiše zadívá se zvláštním výrazem v očích, ve kterých uvidíte otázku i pochopení… a pak už ho jen nechte povídat a pečlivě naslouchejte společným příběhům lodí a jejich námořníků…