posádka: kpt.Jiří Denk, Petra Šafaříková, Ivka Novosadová, David Martiš, Miloš Kovařík (Fiji)
Opua, neděle 19.6.2011, 14.00hod. Vyplouváme na plavbu dlouhou 1050Nm…
Co vyplutí předcházelo?
Na Zéland jsme přiletěli s Peťou a Ivkou do Aucklandu v pátek 10.6. Vše šlo hladce. Z letiště jsme jeli autobusem do centra a tam po chvilce čekání nasedli na autobus do Opua. Po 4 hodinách jízdy, za deště a už za tmy jsme ve 20.00 konečně v cíli naší cesty. Opua nás přivítala deštěm a protože office mariny je již dávno zavřený a já nemám ani klíč od lodě a ani jak se dostat k lodi uvázané na bóji, nezbývá než zůstat na noc v příjemném motelu a řádně si po cestě odpočinout. Ráno se už stěhujeme na loď a celou loď stěhujeme k pohodlnému molu mariny. A jako obvykle začíná koloběh prací a oprav. Co je třeba všechno udělat?
Úkoly: svařit naprasklou přepážku mezi kotevním prostorem a kajutou, celou přepážku předělat a utěsnit (900 NZD), opravit dinghy (400 NZD), opravit větrný generátor a záložní alternátor (600 NZD), nechat vyrobit nový ochranný rám kokpitu (600 NZD), vytáhnout loď výtahem, vyměnit zinkové anody na trupu a hřídeli a zbavit trup nánosů a škeblí (230 NZD), přešít stříšku, nechat ušít nové vodotěsné potahy na polštáře v kokpitu (200 NZD), vyměnit olej a filtr v motoru, namontovat novou šlapací pumpu na slanou vodu a… vše ostatní zkontrolovat… Na to vše mám týden času… A tak každý den vypadá tak, že od rána do večera běhám po kancelářích a dílnách a neustále někoho hledám, sháním, domlouvám, kontroluji… a samozřejmě platím… Zéland je drahý – za hodinu práce si účtují 70 NZD, což je cca 1000 Kč + samozřejmě materiál… Nicméně jsou to práce, které je prostě nutno udělat… Odměnou je dobrý pocit z lodě opět v perfektním stavu.
Příjemným rozptýlením je přátelství s Pavlem Dostálem, jachtařem původem z Čech, který žije již desetiletí v JAR. S Pavlem jsem se setkal už v ČR a jeho informace a rady k Fiji jsou velmi cenné, protože na Fiji strávil 5 posledních jachtařských sezón… Ale hlavně je to dobrý člověk a kamarád.
Čas utíká rychle, ale vše jde překvapivě dobře podle plánu a tak loď je ve čtvrtek večer připravena k odplutí. Jenže počasí odmítá spolupracovat. Je extrémně hnusně, neustále prší, v marině fouká přes 30kn a předpověď se neustále mění – většinou k horšímu. V sobotu je nakonec překvapivě hezky, takže jedeme nakupovat a na výlet. Ale na moři to musí být ještě drsné, což je vidět na větru a na obrovském a bouřlivém příboji na pláži. Nakonec vychází jako nejbližší termín vyplutí neděle.
Celníci si nás objednávají na 10.00 hod a tak po klidné snídani jdeme na celnici. A je to neuvěřitelné – po chvíli čekání, než přijdeme na řadu, jsme za 5 min vyřízeni a můžeme odplout. Paráda. Jak příjemné a jednoduché. Fouká silný, nárazový a boční vítr a tak přistání k čerpacímu molu není zrovna jednoduché. Pak ještě malá komplikace – je to samoobsluha na kreditní karty, něco jsem nezmáčkl a stojan mi nevydal potvrzení, které jsem potřeboval, aby mi vrátili DPH z nafty. Vyřizování se ujala Peťa. Za hodinu je vše hotovo a my ve 14.00 vyplouváme na moře. Na moři jsou cca 3-4m vysoké vlny, fouká zepředu z 50°, takže večer vytahuji plachty a plujeme ostře proti větru. No není to zrovna žádná hitparáda. Je to nepříjemný začátek plavby a z posádky jsou Katka i David poprvé na moři. Katce, Davidovi i Peti je sice špatně a občas zvrací, ale opravdová mořská nemoc naštěstí u nikoho nepropuká. Ani mne není úplně na 100%, sice nezvracím, ale je mi tak na 80%, což je u mne první dny normální. Po dvou dnech jsou ale všichni více či méně v pořádku a v pohodě a začínáme jíst. Z 8 dnů plavby máme jen 2 dny hezké počasí, ale snášíme to hrdinně. Dokonce s úspěchem rybaříme a chytáme nádhernou dorádu – vynikající oběd i večeři na 2 dny.
Po 8 dnech a 8 hodinách plavby 27.6. ve 22.00 proplouváme Navula Passage. To je vjezd mezi korálovými útesy do chráněné laguny kolem hlavního ostrova Fiji – Viti Levu, kde se nachází i hlavní město Suva. Úzký průplav je sice označen, ale světlo, které mělo být podle mapy bílé, je červené. A světlo o kousek dál, které mělo být červené, je pro změnu zelené. Pravda, v noci vás to trošku (spíše ale více) zmátne… Pořád běháte z paluby k mapám kontrolovat, jestli jste se nepřehlédli v mapě. A pak běžíte zpět, jestli jste se nepřehlédli ve tmě. A zase tam. A zase zpět. Pak pochopíte, že to nemůže být jinak než, že změnili světla, ale pár nervů vás to stojí. Kotvu shazujeme hned po proplutí passage na kryté mělčině a jdeme sladce spát v lodi, která se houpe jen trošičku a je v ní klid. Neuvěřitelné… jsme na Fiji!
Druhý den plujeme do Lautoky, kde je Point of entry – místo pro přihlášení lodě i posádky. Po hodině čekání nám dají hromadu papírů. Papírů je to ale neuvěřitelné množství. Karanténa, health, celníci, imigrační… Mezitím, než je vyplníme, nás předběhnou jachtaři asi ze 3 jiných lodí, takže čekáme dál. A až přijdeme na řadu, tak všechny vyplněné papíry jeden celník přepisuje jedním prstem do počítače! Po 3,5 hodinách je ale hotovo a my jsme legálně na Fiji. Paráda. Ještě ale nemáme zvláštní povolení k plavbě na ostatní ostrovy Yasawa group, které jsou hlavním cílem naší výpravy. To musíme vyřídit až druhý den ve městě. Zároveň se setkáváme s dalším členem posádky – Milošem. Už ale nestihneme nic nakoupit, protože je po 6 hodině večerní. Takže se jen procházíme, dáváme si večeři a pivo…
Ve středu 29.6. vyřídíme povolení, nakoupíme zásoby a odpoledne vyplouváme do 10Nm vzdálené zátoky Vitogo bay, kde v klidu a v pohodě zakotvíme. Ráno vyplouváme k Yasawa group mezi rozsáhlými neznačenými korálovými útesy. Jsou to pro mne opravdu velké nervy, protože mapy v počítači vůbec nesedí a orientační tyče, které měly být po cestě kolem korálů, tady prostě vůbec nejsou! A tak podle mapy v PC plujeme často přesně přes korály a v podstatě vůbec nevím jistě, mezi kterými korály právě jsme. Jen doufám, že jsem trasu a směr odhadl dobře… Myslím, že jsem zestárl opět o pár let. A takto plujeme více než 8 hodin. Navečer proplouváme úzkým průlivem mezi korály a kotvíme v zátoce na severu ostrova Naviti u vesnice Soma Soma (17°05.6 S, 177°15.9 E).
Hned po připlutí vyrážíme na břeh na seznámení se s okolím a místními obyvateli. Jedna žena se nás direktivně ujímá. Ptá se, jestli máme dar pro náčelníka. My máme pro něj kořeny kavy, takže nás k němu hned vede. Je to zvyk ve velké části Pacifiku, kde náčelník vesnice má pravomoci povolovat pobyt. Darem dáváte najevo, že si jej i vesnice vážíte. Náčelník nás přijímá, my mu dáváme dar, on něco mumlá, pak poděkuje, a je to. Máme svolení se pohybovat po vesnici a okolí. Doslovně: „být s nimi, koupat se v jejich moři a chytat jejich ryby“. Je to možná trochu úsměvné, ale při hlubším zamyšlení to má mnohé do sebe… Ještě stíháme malou vycházku po okolí, ale už je rychle tma.
Ráno vyrážíme opět na břeh. S malým místním klukem jako průvodcem se vydáváme na celodenní výlet do sousední vesnice a na pláž na západní straně ostrova. Je to docela náročná a dlouhá, ale příjemná cesta. Zde se setkáváme s australským manželským párem, který se zde letos chystá postavit malý resort. Místo je to pěkné a tak to vypadá na dobrý nápad. Cesta zpět ubíhá rychle. Na večer jsme si objednali večeři nachystanou tradičním způsobem. Jak se to dělá? Rozdělá se velký oheň, do kterého se vloží rozpálit kameny. Vykope se jáma, která se vyskládá těmito rozpálenými kameny, na ně přijdou banánové listy a na ně veškeré jídlo.. zelenina, brambory, jamy, ryby… a celé se to zasype hlínou. Večeře je vynikající a je toho tolik, že to ani nesníme. Večer pokračuje pitím kavy – „kava ceremonie“. Kava není káva. Je to nápoj připravený z kořenů pepřovníku. Vypadá jako řídké bláto a také stejně tak v podstatě chutná. Nabírá se z velké plastové mísy do vyhlazených půlskořápek od kokosových ořechů. Postupně pijí všichni účastníci ceremonie. Každý z nás vypil tak 1 – 2 litry kavy. Tato kava je ale oproti kavě vanuatské nebo tonžské celkem slabá. Účinky má uklidňující a relaxační. Člověk je z toho malátný a ráno má žaludek jako na vodě. Je to velmi příjemný večer…
Na ráno jsem objednal pro mne a Peťu snídani s čerstvě chycenou langustou. Langusta byla velká, samotné tělo měřilo asi 50 cm + 30 cm délka tykadel. Nakonec se k nám přidává i Katka, takže je sice po romantické snídani ve dvou, ale langusta je i tak vynikající. Je čas zvednout kotvu a tak vyplouváme dál na sever. Po 5 hodinách plavby jsme dopluli do zátoky u Tamasua passage (16°51.1 S, 177°27.5 E). Je to na jižním konci Yasawa Island – nejsevernějšího ostrova Yasawa group. Tím jsme dosáhli nejsevernějšího bodu naší výpravy a odsud se už budeme vracet na jih. Nachází se zde velmi zajímává a vyhledávaná jeskyně.
Ráno 3.7. vyplouváme směr Blue Lagoon. Počasí je škaredé, fouká přímo zepředu 20kn, takže musíme na motor a navíc občas prší. Samotné proplutí mezi korálovými útesy ve tvaru „S“ je napínavé a když to tam člověk nezná, není zrovna lehké. Mezera na proplutí mezi korálovými útesy je opravdu hodně úzká. Ale nakonec kotvíme doslova pár metrů od krásné pláže (16°56.9 S, 177°22.1 E). Jen zakotvíme, okamžitě se objeví sluníčko a je nádherné počasí. Je zde i příjemný turistický resort. S Peťou a Davidem se vydáváme na pokus o obejití ostrova. Ovšem ten je daleko větší než jsme si představovali a tak jsme rádi, že po bloudění a hledání cesty se nám podaří najít pěšinku zpět vnitrozemím. Výlet to byl nakonec náročný a jsme rádi, že si můžeme vychutnat vychlazené pivo a dobrou večeři. Místo je to krásné. Zde byl natočen i stejnojmenný film „Blue lagoon“ a proto je to místo i hodně známé a proto také je kus vedle nás u soukromé pláže zakotvena velká výletní loď. Ničemu ale nevadí, mají vlastní pláž…
Další den plujeme na jih ostrova Naviti, kde je Mantarey resort (17°10.5 S, 177°11.3 E). Zde by měly být často k vidění obrovské manty a je možno s nimi plavat! Všichni se těšíme… Resort je malý, jednoduchý a příjemný. Kotviště je sice otevřené, ale celkem chráněné, takže noc strávíme v klidu a v pohodě. Ráno bereme šnorchly a dinghy a vyrážíme na manty. Máme ale smůlu, dnes k vidění nebyly… škoda… Celkem nás to mrzí, ale místo je naprosto úžasné i tak. Šnorchlování je naprosto bez chyby, protože jste jak v akváriu. V dosahu ruky tisíce různých ryb a rybiček všech barev, tvarů a velikostí. Nakonec ale už musíme plout zpět do Lautoky vysadit Davida, aby stihl přesednout na jinou loď jménem Infinity. Její kapitán je velmi nespolehlivý a nekorektní, dokonce by se dalo říct, že to je očividně asi pěknej vůl. Přestože Davidovi slíbil, že ho vezme, nakonec mu oznamuje, že stejně přijel pozdě a že už nemá místo. Takže jsme odpluli z Mantarey zbytečně o den dříve. No, nedá se nic dělat…
Ve středu 6.7. lehce doplníme zásoby a plujeme už bez Davida, který se vydal objevovat Fiji suchozemsky. Směřujeme na Malolo Island – Musket Cove (17°46.2 S, 177°11.3 E). Připlouváme sem večer těsně před západem slunce a plavba mezi korálovými útesy je napínavá. Korály nejsou vidět, ale máme štěstí, proplouváme bez nehody. Je to mimořádně hezké kotviště s cca 30 bójkami pro lodě a má i malý přístav s moly. Je tu perfektní venkovní jachtařská hospoda, kde si zdarma můžeme udělat grilování. Jsou zde sprchy, prádelna, obchod a bazén, který můžeme používat, byť patří k resortu pro turisty. Večer jdeme na procházku a na pivo a ještě si stihneme i domluvit potápění na druhý den.
Čas samozřejmě využíváme i ke zkulturnění, koneckonců je to naše první sprcha sladkou vodou od vyplutí! A také si pereme prádlo… to je blaho, mít opět čisté věci! Samotné potápění je také velmi pěkné, vidíme rejnoky a žraloka. To je pro nás taková třešnička na dortu…
V pátek 8.7. brzy ráno vyplouváme směr marina ve Vuda Point. Odplutí nejde zrovna nejlépe. Katka omylem smazala vyznačenou příjezdovou trasu z počítače a ráno nejsou útesy vidět. Miloš stojí na přídi a najednou křičí: „Doleva, doleva!!!“ Zabírám kormidlem, ale stejně jsme se bohužel o jeden z útesů otřely kýlem. Loď se otřese a ozve se nepříjemný zvuk. Ve mne se zastaví dech. Pak začínám nadávat. Je to nepříjemné, ale měli jsme velké štěstí, že se nic vážného nestalo. Ve Vuda Point (17°40.9 S, 177°23.2 E) vysazujeme Katku, která už se vrací domů, bereme naftu a benzín a plujeme do Lautoky. Tady ale narazíme na problém při odhlašování. Je pátek a tak úředníci končí dříve, a i když jsme tam včas, odmítnou nás odhlásit. Takže musíme počkat do rána. Za to se ale seznamujeme s polskou lodí S/Y Sanny, na které je Gogol a Tomek – velmi příjemný jachtařský pár z Polska a prožijeme spolu velmi hezký večer. Všechno zlé je k něčemu dobré… a tak od nich dostávám nahrané všechny možné jachtařské průvodce z celého světa.
V sobotu 9.7. se odhlašujeme. Opět ale narážíme u celníků na problém – snaží se nás hnusně ošidit na směnném kurzu a tak musím zpět do města vyměnit peníze. Nakonec ale přece jen vyplouváme směrem k vysněnému Vanuatu… k ostrovu Tanna je to necelých 500 Nm plavby…
Jaké bylo Fiji?
Fiji může na návštěvníky působit různými dojmy. Nejvíce záleží na očích pozorovatele a na měřítku srovnávání. Na méně zkušené cestovatele může působit jako v podstatě nerozvinutá země. Ovšem v mých očích je daleko rozvinutější než sousední Království Tonga nebo Vanuatu. Lidé jsou velmi příjemní a přátelští, takže člověk se zde cítí příjemně a bezpečně. My jsme z měst poznali jen město Lautoka a to není ničím zajímavé. Co je pro mne ale důležité, že je zde ještě pořád možné najít místa s málo civilizovanými prvky. Bohužel ale i v některých vesničkách, kde vaří na otevřeném ohni, všude se potulují psi a podlahy v domcích mají maximálně z hrubých prken, už mají mobilní telefony. Je to citelný rozpor. Naprosto chudí lidé, ale mají mobil. Tyto rozpory už ale můžeme cítit skoro všude. Např. luxusní resort pro turisty a hned vedle chudá vesnička a zcela chudí lidé.. ovšem podobně je to samozřejmě i jinde na světě. Co je zde ale výjimečné, jsou přátelští a příjemní lidé..
Z jachtařského hlediska jsme pochopitelně viděli jen pouze část Fiji. Před 4 lety jsem proplouval Fiji od Tongy z východu na západ a stál jsem ve městě Levuka (17°40.9 S, 178°50.3 E). Nyní jsem plul od jihu po západní straně a zpět. Pořád jsem ale proplul jen malou část Fiji. Už ale přesně vím, proč tolik jachtařů ze Zélandu a z Austrálie mnoho sezón za sebou tráví právě na Fiji. Každý si zde totiž najde, co hledá. Ať už resorty se službami nebo zapomenuté vesničky zcela bez turistů a skoro bez civilizace. To vše samozřejmě s příjemným slunečným počasím a krásným mořem. Co víc si přát, ne?
Plavební data:
New Zealand – Fiji: 1050 Nm,
Čas: 8 dní 8 hodin
Denní rychlost: 126 Nm/den
Průměrná rychlost: 5,25 Kn
Plavba ve vodách Fiji: 240 Nm
Celkem upluto: 1290 Nm