16.9.2007 neděle

V 17.00 se vyvazujeme k molu v marině v Jakartě. Manévr je celkem složitý, protože celá „marina“ je v podstatě jen rozšířený kanál – stoka, kterými je Jakarta protkána. A do něj je postaveno pár dřevěných mol. Navíc jsme s přivázaným stěžněm o cca 6m delší a o 2m širší a celkově hůře ovladatelní. Nejdříve si to tedy prohlížíme zkušební plavbou a podruhé už plujeme na jistotu. Protože ale fouká silný vítr a vlny jdou přímo do kanálu, žádáme o pomoc posádku vedlejší lodi a po obtížné domluvě se nakonec vše daří a jsme bezpečně vyvázáni.

Rozkoukáváme se a hned se dáváme do řeči s jedním člověkem, co nám pomáhal vyvazovat loď – Hasanem. Je to kapitán výletní motorové lodě pro asi 20 lidí. Zná zde spoustu lidí a hned nám i domlouvá půjčení auta. Ještě ten večer ho máme k dispozici a vyrážíme na průzkum. První, co je třeba, je doplnění zásob. Ty tedy pořizujeme v obrovském nákupním středisku, kde je i Carrefour.

Jedním z našich první vjemů ohledně Jakarty je, že je plná extrémů. Na jedné straně ulice se blýská luxus, na druhé straně ulice panuje naprostá chudoba. Dopravní kolaps v každou denní hodinu je zde běžnou normou.

17.9.2007 pondělí

Hned ráno vyrážíme autem do velkého průmyslového přístavu Tanjung Priok, abychom osobně navštívili firmy, které nám byly doporučeny ohledně oprav lodi. Potřebujeme opravit stěžeň a elektřinu. Nepochodili jsme. Spíš máme možnost udělat si obrázek o stavu průmyslu v Indonésii, konkrétně o síti firem poskytujících technické zázemí jednomu z největšich světových obchodních přístavů. Kdeže velké továrny, pokud možno moderní, vyspělé a strojově dobře vybavené! –A nutno podotknout, že pouze takové jsme byli ochotni opravu stěžně svěřit (mj. po našich dosavadních zkušenostech v Semarangu).- Jedna z našich návštěv doporučené opravárenské firmy, prý velmi zkušené, s výbornou reputací a odpovídajícím vybavením, nás vede …do úzké uličky v chudinsky vypadající čtvrti, kde se mezi skromnými domečky a mešitou krčí malá dílna, kde na zemi „pracovníci“ vyrábí či opravují různé věci… Je jasné, že jim opravu tak důležité věci jako je stěžeň svěřit nemůžeme.

Podobně to taky vypadalo se sháněním opraváře, který by se vyznal v elektrických obvodech na lodi našeho typu. Kontakty jsme dostali z různých míst na nejrůznější experty. Ovšem scénář opakující se po zbytek dne byl podobný: expert přišel, chvíli tahal za drátky, koukal, co odkud a kam vede, aby pak rezignovaně konstatoval, že s tímhle nám nepomůže. A nebo jinak řečeno: expert přišel, prohlížel, zkoušel (od slova „zkouška“ a dle metody „pokus a omyl“) a pak mudrcoval nejbájnější  a naprosto šílené důvody, v čem asi může být chyba. Aniž by chybu odstranil. Návodů k řešení (od zjevně nelogických až po téměř komické) jsme měli snad víc než expertů. Jeden dokonce trval na tom, že v čem je chyba mu musíme říct my a on ji teprve potom odstraní.

Jaké štěstí, když až pozdě – v 21.00 večer přijeli Riko a Jhoni. Jhoni rozvodům ale opravdu rozumí a po delším společném bádání a prolézání drátů a rozvodů, přichází na chybu a opravuje ji.

Pro technicky založené čtenáře: v tomto rozvodu má svou pojistku + i – pól. Když jsme v noci svítili silným reflektorem, spálily se obě pojistky. Já našel a vyměnil jednu z nich a elektřina fungovala. Fungovala ovšem jen tehdy, kdy byly zapnuty určité spotřebiče. Při zapnutí jiných napětí kolísalo a elektřina občasně vypadávala. Byla to chyba, která se projevovala zcela nepravidelně. Když mi vysvětloval důvody, moc jsem tomu neporozuměl… Nicméně po výměně i druhé pojistky, elektřina funguje zase zcela bezchybně.

Ulevilo se nám. Oba jsou velmi milí. Na oslavu úspěchu si připíjíme pivem. Je po západu slunce a tak i pravověrní muslimové v období Ramadhanu kapku alkoholu snesou. A na další den nám nabízejí večerní prohlídku Jakarty.

Ovšem to nebyly veškeré naše dnešní jakartské postřehy. V Jakartě potřebujeme doplnit naftu. Nejbližší čerpací stanice je hned vedle maríny, tam se ovšem dovídáme: „nafta – vyprodáno“. U další: „pouze bionafta“. Hledáme tedy další, když v tom nám vypovídá službu auto, které zůstalo stát uprostřed jedné z nejrušnějších jakartských magistrál. Voláme majiteeli auta a po více než hodině a půl čekání přijíždí a auto zprovozní dolitím benzínu, který došel. Auto jsme měli pronajaté včetně projetého benzínu a hned na začátku tam před námi nalil benzín, protože kontrolka benzínu nefungovala. Nicméně večer, až jsme auto nepotřebovali, si ho zase vzal domů a veškerý  benzín projel. :o) My jsme potom s autem absolvovali cestu do města a zpět, což je max. 15km, takže nás taková banalita ani nenapadla. Majitel jede s námi pomáhat hledat čerpací stanici a po okružní cestě noční Jakartou a jejich čerpacích stanicích nacházíme Shell, kde naftu prodávají – ať žije „globalizace“. Nechtějí ji ale prodat nám. Resp. nechtějí nám ji prodat do plastových kanystrů, byť jsou tyto určené speciálně pro tankování nafty. To nás pochopitelně naštve, ale Jitule se nedá. Řeší to až perfektně zvládnutý a asertivně urgnentní telefonát jakartskému hlavnímu manažerovi, který Jitule prvotřídně zvládá a nejvyšší jakartský manažer nám uděluje vyjímku :o).

18.9.2007 úterý

Natřikrát se potřebujeme otočit do Shell-ky, abychom do kanystrů nabrali a pak do nádrží na lodi přetankovali dostatek nafty na trasu Jakarta-Singapur. Všeho všudy potřebujeme ujet celkem tak 40 km. Kdo zná jakartskou dopravu, chápe, že je to záležitost na cca 8 hodin. Je to peklo! Aut je hodně. Motorek ještě několikanásobně víc. Do toho všeho se motají chodci, rykši a prodavači všeho možného. Silnice jsou ve městě v relativně dobrém stavu, i semafory na větších křižovatkách fungují. A silnicemi se rozumí od rychloproudých, přes nejvelkorysejší bulváry až po klikaté pidicesty, které vedou do nikam. Často jsou to jednosměrky. Když je třeba se otočit, tak je nutné nejdříve ujet docela dlouhou trasu k nejbližší otočce, která má spojení k proudu v protisměru. A dostat se tam vyžaduje notnou dávku oprsklosti a rychlou reakci. Je proto logické, že na nejneproniknutelnějších místech se z podnikavých civilistů stávají dobrovolníci dopravní policie, kteří za malý peníz zastaví provoz, aby bylo možné se do pruhu zařadit.

Večer se těšíme na společnost Rikyho, jeho manželky a její přítelkyně. Projížďka noční Jakartou autem, pak příjemná večeře v typické místní open-air restauraci. Pak ještě ochutnávka místního ovoce (např. dorianu) a jakartská mise je u konce. Díky Rikimu se pobyt v Jakartě stal nakonec příjemný, ikdyž se ukázalo, že hlavní problém –opravu stěžně zde realizovat rozhodně nemůžeme.

19.9.2007 středa

Vstáváme v 5.30 ráno a naše cesty se rozdělují. Jitule letí jako předvoj do Singapuru vyhledávat a kontaktovat možné opravárenské firmy a kapitán vyplouvá na 570Nm plavbu do Singapuru.