19.9.2007 středa

Brzy ráno, kolem 6.00hod, vyrážím na sólovou přeplavbu. Plán je jasný. Chci plout jen za světla, abych se vyhnul stresovým situacím s neosvětlenými loděmi či stavbami, které byly opravdu velmi nepříjemné. Plavbu 570Nm dlouhou mám takto naplánovanou na 10-12dní. Po vymotání se z přístavních vod plavba utíká rychle a příjemně. Počasí mi přeje, vlny jsou jen velmi malé, vítr mírný. Díky těmto příznivým podmínkám se v poledne rozhoduji a místo původního plánu plout těsně kolem pobřeží Jávy a pak co nejrychleji přejet k Sumatře a pokračovat těsně kolem pobřeží Sumatry, mířím rovnou k Sumatře přes otevřené moře. Takto si ušetřím čas i naftu z o 15Nm kratší cesty. Přesně těsně před setměním, přesně podle nového plánu, připlouvám k vyhlídlé mělčině a v klidu a pohodě kotvím na 6m hloubky.

 

20.9.2007 čtvrtek

Ráno vstávám v 5.00 a pouštím se do vytahování kotvy. Protože nemůžu používat řetěz s kotvou, který je zaklíněný spadlým rolfokem, shodil jsem při kotvení druhou kotvu uvázanou na kotevním laně. Vytahování lana s 22kg těžkou kotvou je těžká dřina a tak si už po několikáté nadávám, že jsem na Zélandě nenechal namontovat elektrický kotevní vrátek. Vyplouvám a plavba je kolem málo obydlených míst, takže za celý den potkávám jen pár lodí. A díky tomu se večer rozhoduji, že zkusím plout i v noci.

 

30.9.2007 pátek

Noc je náročná. Po půlnoci si vařím půllitr kávy s kondenzovaným mlékem a protože to je první káva po zhruba 10 letech, funguje naprosto skvěle až do rána. Potkávám za celou noc opět jen pár lodí, kterým se snadno vyhýbám. Ráno se ocitám v průlivu Selat Bangka, který je mezi Sumatrou a ostrovem Bangka. Průliv je úzký 5-15Nm a dlouhý 110Nm. Mám z něj trochu obavy, protože před vyplutím jsme se ptali na výskyt pirátů a dva nezávisle dotazovaní Indonésané tvrdili, že právě zde se vyskytují. Sice jiní dva dotazovaní tvrdili, že nejsou nikde na trase a ani zde, ale kdo v tomto případě ví a komu věřit?… Je pravda, že tento průliv by byl pro piráty ideální. Všechny proplouvající lodě jsou zde krásně přehledné a stačilo by si jen vybrat. Den ubíhá rychle. Vždy zkontroluji kurz a obzor před lodí a když lodě na obzoru nejsou a nebo jsou v bezpečné vzdálenosti, natáhnu si budík a jdu si na 15-20min zdřímnout. Takhle si během dne párkrát odpočinu a doplním si energii, takže večer se už zase cítím odpočatý. A protože v průlivu nechci zůstat a kotvit přes noc (jistota je jistota) a i situace na moři, co se týče počasí i výskytu lodí je příznivá, rozhoduji se a pokračuji v plavbě i druhou noc za sebou. A opět si dávám obří porci kávy.

 

1.10.2007 sobota

Noc probíhá opět v pohodě a v pořádku. Jediný, kdo mě opravdu na chvíli vyděsil, byl remorkér, který za sebou táhl obrovský nákladní ponton a plul proti mě. V noci je navíc orientace velmi složitá hlavně z důvodu obtížného prostorového vnímání světel. Člověk sice vidí světlo, ale někdy je obtížné vypozorovat, jestli se přibližuje či nikoliv. A pokud ano, tak jak rychle a z jakého úhlu. Navíc je pocit různý u různých barev světel. V určitém okamžiku svítila světla kolem mne tak, že to vypadalo, že pluji přímo mezi remorkér a jeho náklad, který táhne na dlouhém laně za sebou. Náklad za remorkéry navíc občas není zcela v ose a může být vychýlen proudem. Chvilku to byly nervy. Zařadil jsem neutrál a snažil jsem se toho ze tmy vykoukat co nejvíce. Naštěstí se za pár minut ukázalo, že to druhé světlo vedle remorkéru nebyl jeho náklad, ale jiná loď. Sice jsem si opravdu oddychl, ale zároveň jsem se i zděsil, protože tento remorkér svůj ponton za sebou neměl vůbec osvětlený žádnými světly!!!  Nevím sice přesně, jestli podle pravidel náklad remorkéru musí být osvětlený, ale stejně mi to připadá jako opravdu mimořádně nezodpovědné a nebezpečné. S tímto jevem jsem se později setkal ještě několikrát a od té doby mám z remorkérů v noci velký respekt a vyhýbám se jim opravdu širokým obloukem.

 

Ráno mě potkala ještě jedna příhoda. Abych si změřil co nejpřesněji spotřebu nafty a zjistil tak, jestli dopluji do Singapuru bez zastávky na dotankování nafty, snažil jsem se přepnout nádrže nafty mezi sebou co nejpozději. Bohužel mi ráno nafta v hlavní nádrži došla a já nestačil nádrže přepnout včas a motor přestal běžet a zavzdušnil se. Pustil jsem se do odvzdušnění, ale motor odmítl naskočit. To mě zneklidnilo. Není tam ještě jiná závada? Rozhodl jsem se pro jistotu vyměnit veškeré palivové filtry a znovu jsem filtry i motor odvzdušnil. Motor nenaskočil. Mizérie. Nakonec jsem v manuálu vyčetl, že v takovém případě je motor zablokován a je třeba ještě odpojit solenoid u palivové pumpy na motoru od elektrického vypínání motoru. V lodi je celkem nový moderní motor od  špičkového světového výrobce Perkins a tato „nedokonalost“ mě opravdu překvapila. Uživatel se má hrabat někde v motoru a hledat nijak neoznačený drát a solenoid? Toto nešlo technicky vyřešit nějak lépe? A také mě překvapila info, že se má motor startérem protáčet až 20s. Solenoid jsem našel a odpojil, zapnul jsem zapalování a po více než 30s protáčení startérem motor naskočil. Měl jsem opravdu velkou radost a plavba mohla pokračovat dále.

Proplouvám kolem ostrovů Singkep a Linga. I zde se podle dvou z dotazovaných dříve prý vyskytovali piráti, ale pluji zde za dne a cítím se zcela bezpečně a považuji to spíše za povídačky typu „kdysi, kdesi, kdosi.“

Přes den je provoz lodí opět malý a podle už naučeného režimu se opět stačím dospat a večer se cítím opět natolik odpočatý, že se rozhoduji pokračovat plout i další noc – třetí za sebou. Do půlnoci noc jako obvykle utíká rychle.

 

2.10.2007 neděle

Po půlnoci se hodiny začínají vléct. V noci musím být pořád na palubě a nemůžu ani na chvíli jít do podpalubí. Ve dne je vidět daleko dopředu a je výrazně lepší přehled. Takže během 15min v podpalubí se situace výrazně nezmění. V noci jsou světla vidět na menší vzdálenost a situace se daleko rychleji mění. V „dálce“ se objeví světlo a za 5-10min je najednou blízko u vás a musíte se vyhýbat. Některá světla se dokonce objevují z ničeho nic velmi nečekaně blízko. Dokonce se nám párkrát v noci stalo, že loď, kolem které jsme pluli, rozsvítila světla, až když jsme byli blízko ní. To je pak velké a někdy i hodně nepříjemné překvapení. Nejvíce se vlečou poslední 2 hodiny před svítáním. Ale nakonec se sluníčka opět dočkám.

Tentokrát jsme už opravdu unavený hodně. Ale do cíle mi zbývá už jen posledních cca 80Nm. Jenže v cestě jsou ještě 2 velmi obtížná místa. Prvním je 25Nm dlouhý a velmi úzký průliv Selat Durian, druhým místem je „Singapurská dálnice“. V Selat Durian proudy dosahují 3-4kn. Moje rychlost je 5-6kn. Kdyby byl proud proti mně, pohyboval bych se pouze rychlostí 1-2kn! A Selat Durian bych proplouval více než jeden den! Nehledě na to, že by mi také díky protiproudu mohla dojít nafta. Nezbývalo by mi nic jiného než zakotvit a čekat kdy, a pokud vůbec, se proud otočí.

 

Ráno mám velké štěstí. Než si jdu na obvyklou čtvrthodinu odpočinout, vidím v dálce remorkér s vlečeným pontonem. Je daleko po mém levoboku a pluje souběžně se mnou. Po necelých 15 min, ikdyž mi ještě nezazvonil budík, se jdu „pro jistotu“ podívat ven a k mému překvapení je vlečný remorkér jen pár metrů přede mnou. Buď jsem špatně odhadl úhel jeho plavby anebo on změnil kurs. Okamžitě měním směr a celkem těsně se míjím s jeho pontonem. Kdybych přišel o 5 min později, tak bych do něj narazil. Co mě ale naštvalo, bylo, že na remorkéru stálo několik lidí z posádky a v klidu se dívalo, jestli se vyhnu či ne. Mohli změnit směr nebo třeba aspoň zahoukat. Neudělali nic. Připadalo mi to, jako by se mezi sebou vsadili, jestli se „ta divná loď“ jejich nákladu vyhne anebo ne. Měli indonéskou vlajku a moje alergie na indonéské lodě se opět výrazně zvýšila. Nikde na světě jsem se ještě nesetkal s takovou bezohledností na moři jako zde v Indonésii.

 

Kolem 16 hodiny se blížím k Selat Durian a napětí roste. Celý týden jsem neustále zkoumal, kudy by bylo nejlepší proplout a jestli neexistuje ještě jiná trasa. Neexistuje. Moře je klidné, takže proud je na moři z dálky vidět. Rozhraní, kde je proud a kde není, je naprosto ostré. Klidná hladina se mění doslova na pár metrech ve zvlněnou, s malými a ostrými bílými hřbety, takže rozhraní vytváří doslova silnou čáru. Vplouvám do proudu a okamžitě se jdu podívat na gps. Rychlost se zvýšila! Nejdříve z 5kn na 6kn, pak na 7kn a za chvíli na 8kn! Rozhoduji se využít co nejvíce proudu a zvyšuji otáčky motoru z 2000ot/min na max 2300ot/min. a najednou mám neuvěřitelnou rychlost 10kn! Ještě nikdy jsem tak rychle na motor nejel. Moc si přeji, aby to vydrželo… A vydrželo to. 25Nm jsem urazil rychlostí 9-10kn za necelé 3 hodiny. Tentokrát mi štěstí přálo hodně…

 

Těsně po setmění vplouvám do oblasti „singapurské dálnice“. Je to něco jako obrovský kruhový objezd před Singapurem a je to místo s jednou z největší hustotou provozu velkých nákladních lodí na světě. Lodě mají vymezené jednosměrné jízdní pruhy široké asi 2Nm. Kam až dohlédnu, vidím nekončící řadu lodí jedoucích těsně za sebou a všechny plují jedním směrem – do Singapuru nebo proplouvají kolem Singapuru a pokračují dál. Já musím přejet nejdříve tímto pruhem a pak následně protisměrným pruhem přesně napříč. Kdybych se měl k nim zařadit do okruhu, tak bych si musel zajet asi 30Nm a na to už nemám naftu. Pravidla sice dovolují překřížit v nutném případě tuto dráhu co nejkratším způsobem, ale už neříkají „jak“ to udělat. A obzvlášť v noci. Když bych to měl k něčemu přirovnat, tak je to jako velmi pomalu přejít se svázanýma nohama, v pátek v noci, za maximálního provozu, např. na začátku prázdnin, dálnici Praha – Brno, se slabou baterkou v ruce. Jako obvykle nejde poznat, jak jsou lodě daleko a jak rychle se přibližují. Navíc orientaci zhoršují lodě, které stojí nebo plují mimo plavební pruh. Vjíždím do pruhu a potkávám se s velkou lodí. Je jasně vidět, že plujeme k sobě. Svítím na ni i na sebe ručním reflektorem, aby mě viděla a také viděla, jak velká (či spíše malá) je moje loď. A i z její paluby se rozsvítí velký reflektor. Měnit směr, když přesně nevím pod jakým úhlem se k sobě přibližujeme, není dobré. Může se snadno v takovém případě  stát, že změníte směr přesně do její jízdní dráhy. Je potřeba vyčkat, až je směr naprosto jasný a to je až případě, kdy je loď opravdu blízko vás. Chce to dobré a silné nervy. A tak tedy čekám. Loď je už u mne, ale pořád nevidím úhel směru. A tak zařazuji neutrál a čekám. Nakonec mě loď míjí ve vzdálenosti cca 50m. Ještě na sebe přátelsky zamáváme reflektory a cestu mám volnou. Pohled za sebe na obrovskou řadu lodí plujících za sebou je velkolepý.

 

Druhý pruh už je jednoduchý. Ten vede ze Singapuru a provoz v něm je jen mírný. Všehovšudy pár lodí. A tak zbývá už jen prokličkovat kanálem mezi Malajsií a Singapurem. Zde se ještě chvilku motám mezi rybářskými sádkami, které mají osvětlenou jen jednu stranu a o půlnoci se vyvazuji na molu v Raffles Marině. Jsem rád, že to mám tuto plavbu zdárně za sebou a jsem spokojen i s výkonem. 570Nm za 4dny a 18hodin. Teď už jen doufám, že už se nám podaří najít vhodnou opravnu lodí pro naši loď.