posádka: kpt. Jiří Denk, Roman Čížek
Pátek 26.12.2008, 8.30hod

Vyplouváme… Loučíme se s odjíždějící Andreou, dáváme poslední sprchu, odvazujeme lana… Po skoro týdenním stání v Cape Town se už oba – já a Roman opravdu hodně těšíme. Původně jsme měli plout 3, ale další člen posádky – Karin Pavlosková si to 3 dny před vyplutím rozmyslela. Samozřejmě máme respekt z tak dlouhé plavby a tak tomu odpovídají i přípravy. Máme nakoupený a důkladně uložený proviant včetně pití na více než měsíc plavby až do Brazílie, protože počítáme s tím, že na Sv.Heleně budeme dokupovat jen nejnutnější věci – jako např. zeleninu a ovoce – pokud tam tedy bude. Celá Sv.Helena má údajně pouze 4-5tis obyvatel a je v podstatě, kromě několika občasným zásobovacích lodí, zcela odřízlá od světa. Tomu také asi bude odpovídat zásobování. Loď je připravena také důkladně. Vše je dotaženo a zkontrolováno. Motor a hlavně autopilot jsou opraveny a plně funkční a jediná nedokonalost, o které v tomto okamžiku vím, je nepatrně kapající olej z převodovky. S tím se ale dá bezpečně a bez problémů plout. Nádrže vody (300L) i nádrže nafty (350L) jsou plné a navíc v záložních kanystrech u stěžně máme uloženo dalších 165L rezervní nafty. Celkem tedy máme, v případě nutnosti, nafty na cca týden nepřetržité plavby. Nepředpokládám ale, že k tomu dojde, protože plujeme v ideálním období, kdy by nám měl přát dobrý vítr. Formality u celníků a immigration jsme vyřídily již 24.12., správce přístavu se nám však nepodařilo zastihnout a tak jsme nechali formulář na recepci a vyplouváme bez jeho „razítka“.

Fouká pěkný zadoboční vítr a tak ihned po vyplutí z přístavních vod vytahujeme plachty a uháníme ve více než 20kn větru rychlostí 7-8kn. Odpoledne vítr nejdříve slábne a později k večeru opět zesiluje až na 25-27kn. My plujeme rychlostí 7-10kn. Tvoří se 4m velké, ale neuspořádané vlny. A první komplikace na sebe nenechává dlouho čekat – autopilot kombinaci velké rychlosti lodě, silného větru, velkých vln a možná i proudu nezvládá a občasně, někdy i opakovaně, ztratí kurz a přestane řídit. Znamená to sedět neustále u něj, vypnout jej, kormidlem ručně nastavit kurz a znovu jej zapnout. Někdy, když přijde série vln z jiného směru, je to i každých 5 min. Co dělat? Nezbývá než zrefovat hlavní plachtu na poslední ref a pokusit se přenastavit plachty tak, aby měl autopilot co nejmenší námahu a to i za cenu částečné ztráty rychlosti. Pomáhá to, loď se zklidňuje a autopilot přes noc vypadává jen občas. I tak plujeme stále velmi rychle. Mám ale obavy, že oprava nebyla provedena dobře a představa polámaného autopilota na této etapě není zrovna příjemná. Ráno měřím uplutou vzdálenost a … 165Nm/24hod!!!… na plně zrefovaných plachtách vynikající výsledek. To je průměrná rychlost 6,9kn. Opravdu dobrý a ostrý start.

Sobota 27.12. Největší radost mám ale z autopilota. Vítr se ztišil na 10-15kn, takže zvětšuji plachty, a přestože plujeme rychlostí kolem 6kn, autopilot celý den drží bez sebemenšího zaváhání. Těžko říct, co bylo příčinou potíží o minulé noci. V každém případě si moc přeji, aby vydržel. Den byl pěkný, slunečný a utekl velmi rychle. Zdá se, že jsme se velmi rychle bez problémů přizpůsobili a našli si svůj rytmus.

Upluto z CT 300Nm, 135Nm/den

Neděle 28.12. Upluto z CT 420Nm, 120Nm/den
Pondělí 29.12. Upluto z CT 535Nm, 115Nm/den

Úterý 30.12.
Plavba jde výborně. Dny rychle utíkají a na palubě vládne pohoda. Roman se ujal kuchařského umění – naštěstí pro oba dva – a vaří výborně. Méně pozitivní stránkou výborného jídla je, že mírné zhození břicha, které by se mi hodilo, rozhodně nehrozí. Spíše naopak – vzhledem k bohatým zásobám, které jsme pořídili a k pestrému jídelníčku a k pochopitelnému nedostatku pohybu, se naše tvary rozhodně nevylepší 🙂

A jak jsme na tom s el. energií? Díky dalšímu novému (třetímu) solárnímu panelu a fungujícímu větrnému generátoru máme el.energie opravu dost. A přestože je neustále zapnutá lednice, autopilot i počítač a celou noc svítíme pozičními, tak si můžeme bez omezení svítit i světlem na čtení či pustit film na DVD. Solární panely a generátor baterie přes den zatím stíhají baterie dobíjet.

Jaký je náš denní program? Po západu sluníčka si rozdělujeme služby po 3-4 hodinách. Ty v noci utečou dostatečně rychle. Dopoledne většinou do 9-10hod dospáváme deficit. Poté se nasnídáme – kakao nebo čaj, chleba s máslem a marmeládou či se sýrem a nebo čaj se slanou variantou, popř. něco ze včerejšího oběda. Po poledni Roman připraví „něco malého“ k snědku v podobě opravdu velké hromady dobrého jídla, které přes den postupně ujídáme. Já umývám a poklízím nádobí. Dáme si pivo, polední klid… Odpoledne popovídáme na palubě, společně shlédneme západ slunce a rozdělíme služby. Hodně píšeme, čteme a kocháme se oceánem. Dny utíkají překvapivě rychle a o nějaké nudě nemůže být řeč.

Nálada na lodi? …vynikající. Jaký je to obrovský rozdíl mezi plavbou z Madagaskaru do Cape Town, kde hysterická Ivana a stále znechucená a otrávená Jitka dokázaly na palubě vyrobit neuvěřitelné a neustále trvající napětí, dusno a nakonec i peklo. A mezi naprostým klidem a pohodou na palubě nyní. Je to do velké míry dáno tím, že Roman je povahou kliďas a pohodář, plout chce a plavba se mu prostě líbí… Oba umíme bez problémů mlčet a sami si najít zábavu. Prostě nejsou žádné důvody k jakékoliv nepříjemné situaci. Zaplať Pán bůh za dobré lidi na lodi…  
Upluto z CT 620Nm, 85Nm/den

Středa 31.12.
Jediné co nám schází ke štěstí je o trošku silnější vítr, který nám neustále slábne. Dokonce jsme dnes museli nastartovat motor, abychom  popojeli trochu rychleji. Po 2 hodinách jízdy na motor jdu zkontrolovat, jestli  je vše v pořádku. Vidím ale, že z motoru opět kape nafta. Po rychlé prohlídce vidím, že je to stejné místo jako po vyplutí z Durbanu. Je to odvod přebytečné nafty z 1.vstřiku. Protože jsem jej po vyplutí z Durbanu už opatrně utahoval, říkám si, že možná málo a že se asi opět trochu povolil. Beru klíč, o čtvrt otáčky jej lehce dotahuji a…  šroub upadává!! Do prdele… je zlomený. Je jasné, že byl nalomený už v Durbanu. Vyčítám si, že jsem to místo nenechal zkontrolovat v Cape Town, když byl mechanik na palubě. Jenže to zrovna bylo po dotažení vše v pořádku a nic nekapalo… ach jo… Vyšroubováváme lehce zbytek šroubu a pracně vytahujeme zapadlou ulomenou hlavu šroubu. Šroub je to speciální s dutinou uvnitř a nedá se nijak nahradit. Takže je jasné, že náš motor opět doběhal a je z nás opět 100% plachetnice. Doufáme, že jej budou mít na Sv.Heleně, ale upřímně řečeno, moc tomu nevěřím. Uvidíme. Teď je nutno vyhlásit úsporný energetický program, protože baterie není možno v případě nouze dobít motorem. Takže omezujeme dívání se na filmy a svícení a musíme pečlivě sledovat veškerou spotřebu. Stačil by jeden den se zamračenou oblohou bez sluníčka a bez větru a ocitli bychom se v hlubokém deficitu. Kdyby aspoň trochu foukal vítr, tak nám pomůže větrný generátor. Ale ten se už 3 dny v našem skoro bezvětří ani nepohnul.

Vítr je neustále velmi slabý – kolem 4 až 5kn. Přesto se i díky proudu pořád suneme kupředu. Obloha je jako vymetená a jen v dálce se občas objevují mraky. Hezký den střídá další hezký den a moře je doslova jako velký rybník.

Večer si dáváme slavnostní večeři ve formě topinek a vynikající a silné česnekové pomazánky a labužnicky to zapíjíme červeným vínem. O půlnoci sedíme na palubě a na přivítání roku 2009 otvíráme šampaňské z ledničky. A po vzájemném si popřání všeho Nej… jen tak sedíme pod Mléčnou dráhou a pozorujeme neuvěřitelně krásnou noční oblohu a padající hvězdy. Nááádhera. Happy New Year …
Upluto z CT 715Nm, 95Nm/den

Čtvrtek 1.1.2009
Obloha nad námi je opět jasná a je zřejmé, že nás čeká další, sice krásný, ale bezvětrný den. Doufám, že v tomto případě přísloví: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ nebude úplně 100% platit. I když vlastně možná proč ne? (Roman: já bych to bral, krásně teplo, teplé fantastické moře na koupání, vychlazené a orosené pivo z lednicky, spousta dobrot v proviantu, kvalitní čtení, dostatek příjemné muziky a filmů, pohodový kapitán, pohoda a zase pohoda, …) Na palubě vládne naprostý klid a dobrá nálada. A to je to hlavní. A že plujeme pomalu? Inu to patří k nevyzpytatelnosti plavení se na moři…

Odpoledne nebo spíše navečer se přece jen nakonec rozfoukal vítr. Po 4 dnech jsme viděli na ukazateli rychlosti větru víc než 9kn. Paráda.
Upluto z CT 815Nm, 100Nm/den

Pátek 2.1.2009 
Ovšem ráno opět velmi slabý vítr a až skoro bezvětří. A dle Markovi předpovědi, kterou nám poslal, to tak má být až skoro k Heleně. Uvidíme. Protože fouká skoro přesný zaďák, dáváme plachty „na kačenu“. Ale stačí chvíle nepozornosti a při sundávání spinakrového pně zohýbáme držák pně na stěžni. Do pr… a tak s kladivem lezu na stěžeň a snažím se jej aspoň trochu narovnat. Částečně se to daří, ale je jasné, že v Brazílii se to musí opravit. Zároveň se zkřivil stoper na kontraotěž a i ten se bude muset opravit nebo vyměnit. Den ještě ani nezačal a škod je jak za celý týden. Už několik dní stále zkouším rozchodit satelitní přijímač, ale zatím pouze s minimálními výsledky. Za několik dní se jen jednou podařilo stáhnout data a asi 3x se podařilo zatelefonovat. Nemůžu stále přijít na to, co je špatně.
A tak se aspoň pouštím do už pár dní slibovaných palačinek. Ještě jsem je já ani Roman nikdy nedělal a tak jde o premiéru. Mám jen přibližný recept a tak se do toho pouštíme. Základ je litr mléka a 4 vajíčka, trochu soli a lžíce cukru. Po rozmíchání přidáváme mouku a znovu mícháme. Trochu nás zaskočili hrudky, ale i ty jsme zdárně zvládli. Nakonec ještě přidáváme pro jistotu další 2 vajíčka a ještě trochu soli a cukru. A jdeme na to! První dvě palačinky jsou zcela roztrhané a končí v koši. Rychle ale objevujeme správný systém a palačinky nakonec obracíme házením z pánve do vzduchu. Salta palačinek jsou za chvilku skoro dokonalá. Hotová exhibice! A také vynikající zábava. Většinu palačinek zkonzumujeme rovnou na večeři a pár si jich necháme na snídani. Jsou bezvadné. Den jako obvykle zakončujeme každodenním „kinem“ – což je slavnostní pozorování západu slunce s naším pochvalným či kritickým komentářem o „vysílaném programu“.

Upluto z CT 900Nm, 85Nm/den

Sobota 3.1.2009 
A jsme za polovinou plavby k Sv. Heleně! K ránu nám znovu ukradli vítr a tak se plácáme směrem k mírné depresi. Člověk si říká, že to přece takto nemůže být věčně… a zdá se, že může. Až kolem 10 hod se opět mírně rozfoukává na 5kn. A později až k 8kn. Kdyby mi někdo řekl, že první část přeplavby přes Atlantik bude jako Chorvatsko v létě, kdy se člověk těší a raduje z každého fouknutí, tak bych mu nevěřil. Inu, ale je to přesně a naprosto tak. Nebe bez mráčku, krásné sluníčko, moře jen s malými vlnkami, vane jen vánek… V Chorvatsku by si člověk chvilku hrál s plachtami a pak by zapnul motor, zajel by do pěkné zátoky, zakotvil a udělal si pěkný večer s večírkem… Tady se kolíbáme den za dnem, od nevidím do nevidím, někdy opravdu pomalu pomaličku, ale jistě a v pohodě k cíli…

Neděle 4.1.2009  Upluto z CT 1000Nm, 100Nm/den
K ránu, těsně před svítáním, se mírně točí vítr a fouká nejdříve přesně zezadu a potom se vítr ještě posouvá bokem. A tak nejdříve ustupujeme větru z kursu, abychom zjistili, jestli to není jen nějaký krátkodobý rozmar. Není a tak ráno musíme přehodit obě plachty, abychom se dostali zpět do kursu a nehrozila nám přitom „halsa“ – nechtěné a nebezpečné přelétnutí ráhna a hlavní plachty na druhou stranu.

Náš denní průměr se díky dobrému začátku pořád drží zuby nehty kolem 110Nm/den. Navíc stále pozvolna klesá a zdá se, že to ještě není konec. Dle vývoje posledního týdne odhaduji, že celkový průměr bude tak 100Nm. Což je málo a má letenka z Brazílie je v ohrožení. Ještě by se to dalo na těsno stihnout. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet doplavba na Sv. Helenu a hlavně další, o trošku delší plavba do Brazílie.

Mrzuté je, že stále nejede satelitní spojení se světem. Mám přitom v mailu důležité odpovědi na potenciální odstranění závady motoru, ale nemůžu se k nim bohužel dostat.
Upluto z CT 1105Nm, 105Nm/den

Pondělí 5.1.2009
O půlnoci při střídání hlídek musíme opět kompletně přehodit kosatku i hlavní plachtu. Jde to rychle a bezpečně, máme v tom už dobrou zručnost. Celou noc fouká kolem 10kn a tak uháníme 5-6kn rychlostí a doháníme tak zpoždění z předchozího dne. Kéž nám to tak vydrží i nadále. A v podstatě i vydrželo. Vítr se sice zklidnil, ale za nedlouho zase rozfoukal a tak máme uplutý nejlepší výsledek za celý poslední týden.
Pustili jsme se také do improvizované opravy motoru. Ulomený dutý šroub jsme vlepili zpět do původní díry a na vylézající část pevně nasadili trubičku, která by měla odvádět odtékající naftu do plastové láhve od vody. Druhý díl jsme se pokusili zaslepit jiným šroubem a těsněním. Kupodivu, byť to vypadá jednoduše, se nám i přes opakované pokusy s různými těsnícími kroužky nedaří trubici zcela utěsnit a zabránit stále unikající naftě. Nakonec zkoušíme použít těsnící lepidlo. Ráno, po zaschnutí, tedy uvidíme jestli se věc zdařila.
Upluto z CT 1220Nm, 115Nm/den, zbývá na Sv.Helenu 470Nm

Úterý 6.1.2009
Ráno po obvyklém přehození plachet s napětím startujeme motor… A oprava se opravdu zdařila! Motor běží a z provizorně utěsněných součástí nic neteče a dokonce ani nekape. Oba máme radost, protože to znamená, že nemusíme opatrně šetřit každou troškou energie a v případě potřeby můžeme kdykoliv dobít baterie.

Upluto z CT 1310Nm, 90Nm/den, zbývá na Sv.Helenu 380Nm

Středa 7.1.2009
Odpoledne nám vítr odešel úplně a tak jsme nuceni nastartovat motor a prakticky až do rána motorovat. Nedá se nic dělat, protože moře je doslova jak rybník a na změnu k lepšímu to nevypadá. Přitom jsme již v podstatě jen kousek od Sv.Heleny a vítr by měl dle předpovědi naopak sílit a stáčet se na východní do směru pasátového větru od Afriky, který nás má trvale unášet k Brazílii. A je to přesně naopak, vítr zeslabuje a o otočil se naprosto nelogicky na západní.
Upluto z CT 1410Nm, 100Nm/den, zbývá na Sv.Helenu 280Nm

Čtvrtek 8.1.2009
Den nezačíná dobře. Motor se brzy ráno z ničeho nic zastavuje. S předchozí závadou by to nemělo mít nic společného, protože motor běžel skoro celý den a na provizorně opravených místech se nic nezměnilo. Kontroluji naftu a na měřících hadicích jí je rozhodně dost. Navíc jsme dobírali do plné nádrže v Durbanu a motor běžel v podstatě jen pár hodin. Kontroluji první mechanický palivový filtr a je v něm vzduch a to je špatně. Přitom celá přívodní hadice byla vyměněna, takže v ní chyba není. Obávám se, že je ucpaná nádrž. A tak ji kontroluji a profukuji přívodní hadice. Jsou v pořádku. Zkouším také čistící otvory v nádrži, ale žádná nečistota nevytekla. Naplním filtr naftou, zkusím nastartovat, ale za 5 min se motor zastavuje. Je to stejné. Zvláštní závada. Jakoby si motor nebyl schopen naftu natáhnout. Jestli je polámané palivové čerpadlo, byl by to opravdu vážný problém. Zcela bez motoru ještě 2000Nm? Říkám si ale jestli není třeba odvětrání nádrže ucpané a vzniklý podtlak třeba nepouští naftu? Otvírám plnící otvor, vzduch vnikající do nádrže trochu zasyčí. Že by to bylo ono? Vše opakuji, startuji motor, ten běží 15min, ale výsledek je nakonec stejný a zastavuje se. Tak vše znovu. Až pak si všimnu, že nafta ze zkontrolované přívodní hadice vytéká celkem neochotně a pomalu. Měla by téct prostě více. Kontroluji znovu celé naftové potrubí a propojení nádrží. A mám to! Propojovací potrubí se otevírá na obou koncích. Na jednom je otevřené, ale na tom druhém, skrytém a těžce přístupném místě, zavřené. Musel ho zavřít opravář v Durbanu nebo Cape Town. A pak ho zapomněl otevřít. Otvírám zatuhlý a neochotný ventil, v nádrži zabublá a najednou na mechanickém měřidle množství nafty, které ukazuje normálně zcela přesně, se ukazuje místo poloviny nádrže skoro nula! To je ono! Doplňujeme naftu z kanystrů, startujeme motor a vše je v naprostém pořádku. Více než 3 hodiny přemýšlení, zkoušení a práce přineslo pozitivní výsledek a mám z toho radost. Co se tedy stalo? Zmíněný zavřený ventil a ucpané odvětrání této jedné nádrže výrazně změnily tlakové poměry v nádrži. A i když jsem nádrž otevřel a odvětral přes plnící otvor, tak při opravě špatně namontovaná plnící hadice vytvořila malý sifon a výsledek byla „uzavřená“ nafta v mechanické měřící hadici, která pak neukazovala pravdu. Díky tomu jsme ani nemohli natankovat plnou nádrž, protože tlak to nedovolil. A tak nyní máme nafty tak akorát na Sv.Helenu, kde doufám, že bez problémů, naftu doplníme. Jak banální závada! A jak je těžké na něco takového přijít..

Celý den v podstatě vůbec nefouká a tak plujeme na motor. Nebe zcela bez mráčku, vítr žádný. Je opravdu tak velké horko, že 3 hodiny kolem  poledne se na palubě skoro vůbec nedá být. A tak tento čas trávíme v podpalubí a občas se jdeme vykoupat a zaplavat si. Jaká to pohoda… Na motor nakonec plujeme celou noc.
Upluto z CT 1525Nm, 115Nm/den, zbývá na Sv.Helenu 165Nm

Pátek 9.1.2009 
Ráno se pozvolna zvedá vítr a před polednem už fouká přes 10-12kn. Samozřejmě plujeme na plachty a dosahujeme i rychlosti přes 7kn.  A takhle krásně jedeme přes celou noc. Míle za mílí mizí za námi a my se rychle přibližujeme k prvnímu cíli.
Upluto z CT 1645Nm, 120Nm/den, zbývá na Sv.Helenu 45Nm

Sobota 10.1.2009 
Vítr ráno sice snížil rychlost pod 10kn, ale naše rychlost zůstává 5,5-6kn. A ve 12.30 Roman poprvé vidí obrys ostrova Sv.Helena! Zbývá k ostrovu 25Nm a pak ještě asi 5Nm za ostrovem k městečku Jamestown… A v 18.00 připlouváme k městečku a vyvazujeme se k bóji. Tak  jsme tedy šťastně zde…

Plavební data:
Celkově jsme upluli z Cape Town do Jamestown přes 1.700 Nm za 15,5dne
Což je průměrná rychlost: 109,7Nm/den tj. 4,57kn
Celkově jsme v VI.etapě upluli z Durbanu 2.550 Nm
A celkově Altego uplula z New Zealandu 17.560 Nm

Ostrov St. Helene ( Sv.Helena ) aneb „Napoleónův ostrov“

Neděle 11.1.2009
Ráno vyrážíme na ostrov, který má cca 5tisíc obyvatel a naše první kroky směřují pro jistotu na policii, aby jsme se buď přihlásili na immigration anebo o nás alespoň věděli. Na policii jsou velmi ochotní a příjemní a domlouvají nám schůzku s úřednicí na 11.00 hodinu. A tak si procházíme zcela ztichlé nedělní městečko. To máme obejité v podstatě za půl hodinky. Naše kroky následně směřují do velmi pěkné a příjemné restaurace v krásném a kvetoucím parku. Podle jachtařských vlajek z různých států je jasné, že je to hlavní místo, kde se střetávají jachtaři a všichni sem připluvší. Nyní jsme tady ale sami. Když vysvětlujeme, že nemáme žádné místní peníze, jsme překvapeni neuvěřitelnou vstřícností majitelky. Říká, že to vůbec nevadí, že zaplatíme v pondělí až otevřou banku (je zde jenom jedna a bankomat na ostrově vůbec není) a že zatím nám vše napíše na účet, přičemž můžeme používat i klidně internet, který je na mince a rovnou nám nějaké mince dává. Příjemnost, přátelskost a důvěra. Kdyby to tak fungovalo na celém světě! Všichni lidé, se kterými se potkáváme, nás přátelsky zdraví a i řidiči aut a jejich posádky nám mávají, když projíždí kolem. A všichni se pochopitelně zdraví i mezi sebou. Je to jako bychom se najednou přenesli o 30let zpět do mého dětství na malou vesničku na Jižní Moravě, kde bývala atmosféra velmi podobná. Jdeme na schůzku s policejní úřednicí na immigration úřad. A ta je, přestože je neděle a vytáhli ji kvůli nám z domova, také příjemná a usměvavá. A zrovna tak nám říká, že sice můžeme zaplatit kreditní kartou, ale že je to pro nás díky přirážce zbytečně dražší a tak ať jí doneseme peníze druhý den. Přitom nám ale dává na požádání do pasu nejen vstupní ale i rovnou výstupní razítko a vůbec bychom se tedy nemuseli vracet!

Zde jsme se seznámili s Paris a jejím manželem – americkým párem, který připlul v rámci závodu z Cape Town na St.Helene jako první z 15 startujících lodí. Závod startoval 2 dny po nás a protože další lodě mají připlout až další den, zdá se, že kdybychom se zúčastnili, dopadli bychom ve výsledcích dobře. My ale nemáme čas a každý den byl pro nás důležitý a čekat na start závodu 2 dny jsme nemohli. A tak jsme rádi, že Sv.Helena vyšla na neděli a můžeme si ji tedy v klidu prohlédnout aniž bychom spěchali s nakupováním a odplutím. Příjemně společně obědváme a povídáme si o závodě, ale i o jejich plavbě kolem světa, která se jim pozvolna chýlí ke konci. V červnu by měli být doma v USA. No, ale nevypadají, že by se příliš těšili. Jsou pryč přes 5 let a doba se nejenom změnila, ale i očividně zhoršila. Dům prodali a tak je čeká zcela nový začátek. V duchu si kladu otázku, jestli je vůbec možné se po takové plavbě začlenit zpět do spotřební a konzumní společnosti. Na rozdíl ode mne, za 5 let nikdy nebyli doma a tudíž jediný kontakt měli přes známé, kteří je občas přiletěli navštívit a přes zprávy z internetu. Návrat musí být opravdu náročný.

Po obědě vyrážíme po 700 schodech vzhůru na útes. Vzpomínáme na Ivana Orla a jeho přátele z plachetnice Victorie, kteří zde uspořádali závod v běhu do schodů. Nejrychlejší čas  byl okolo 5 minut a zdá se neuvěřitelným. Jen jejich pouhé vyšlapání nahoru po zesláblých a téměř nepoužívaných nohách je fuška. A tak se uklidňujeme, že je to určitě obědem, kdy jsme se hrozně přejedli. Nakonec se tam přece jen doplazíme a rozhled shora za to rozhodně stojí. Prohlížíme si bývalé opevnění a velká děla v pevnůstkách, která by po drobných opravách mohla být ještě funkční. Pak si jen tak stopneme auto a vyrážíme na výlet o vnitrozemí směrem k 6 km vzdálené pevnosti, která se tyčí uprostřed ostrova na jednom z nejvyšších kopců. A za chvíli jsme tam. Pevnost je sice zamčená, ale ani moc neváhám, přelézám plot na bráně a dělám si individuální prohlídku. Je opravdu velká, zachovaná a pěkná. Škoda, že není takové pěkné místo normálně přístupné veřejnosti. Potom ji ještě obcházíme kolem dokola po vnější straně hradeb, kde jsou často strmé skály dolů a je z toho i mírně adrenalinový zážitek spojený se zdoláváním ostrých skal, srázů dolů, kaktusů a jiných trnitých a pichlavých keřů a dalších překážek. Nicméně výhled na všechny strany je opravdu velmi pěkný.

A protože máme dost času, vydáváme se na další stop směrem dále do vnitrozemí. Nemáme žádnou mapu a tak se orientujeme jen pohledem. Prostě si vybereme nějaké místo na obzoru a tam se snažíme dostat. Zastavuje nám náklaďák, který veze staré věci na skládku do obce Longwood. Jedeme kolem domu, kde bydlel ve vyhnanství Napoleon Bonaparte, ale protože je neděle, je dům zavřený. A tak nás náklaďák veze pohodlně přes celý ostrov až na nejjihovýchodnější pobřeží. Toto vysoké, skalnaté a suché pobřeží je podobné měsíční krajině. Pravděpodobně je to způsobeno neustálým větrem, protože je to návětrná část ostrova. Ovšem stačí popojet např. 2 km a ocitáte se prakticky v tropickém deštném pralese, který je schován v údolích za návětrnou hranou. Všude to hýří nádherně rozkvetlými a barevně pestrými květinami, keři a stromy. Všechno krásně voní, zpívají tu ptáci, létají motýli. Některé domy a jejich zahrady se nápadně podobají představě ráje.
Vychutnáváme si krajinu a dalším stopem na korbě malé červené dodávky pozvolna sjíždíme zpět do údolí k Jamestownu. A tak si dáváme za odměnu v zahradní restauraci večeři, pivo a odcházíme spokojeně na palubu, kde se ještě chvíli kocháme hezkým večerem.

V pondělí 12.1. brzy ráno vstáváme. Čeká nás perný den, protože chceme co nejrychleji vyplout směrem do Brazílie. Nejdříve domlouváme čerpání nafty na 11hodinu. Dobré je, že nám ji dovezou malou lodí až k lodi naší a přečerpáme ji ze sudu přímo do nádrže. Hodina se nám sice moc nehodí, ale musíme se přizpůsobit. První navštěvujeme celníky – customs a za necelých 10min je hotovo. Kdyby to šlo na celém světě takto snadno a rychle! Potom jdeme vyměnit peníze do banky 1,1 Eura = 1 Libra. A vzápětí platíme poplatky u Harbour master (27 L) a immigration (24 L). Poplatky jsou velmi drahé, ale nedá se nic dělat. Platíme i v restauraci otevřený účet. Já telefonuji do ČR kvůli nefungujícímu satelitu a do firmy. Roman jde na rychlou návštěvu holiče. Všechno jde snadno a rychle. Potom rychlý nákup zeleniny, chleba, piva, vína, trochu kořalky a coca-coly. Celkově je Sv.Helena docela drahá. Platí se zde místními librami, které zhruba odpovídají libře anglické. Nejhorší je ale nafta –
1 Libra / 1 litr je nehorázná cena dražší než u nás. Všude na světě je cena kolem 16Kč/litr a platit najednou skoro dvounásobek je nepříjemné. Jenže stejně ji musíme vzít a tak bereme aspoň minimálních 200litrů, které nutně potřebujeme. Chlapík, co nám slíbil naftu, ale hodinu nedodržel a tak se domlouváme na 13.30hod a mezitím jdeme vyřídit ještě mailovou poštu a dokoupit pár drobností. Tentokrát to vychází a tak rychle přečerpáváme naftu ze sudu do nádrží. Vše je hotovo a připraveno, můžeme vyplout…

Plavba ze St.Helene do Salvadoru v Brazílii aneb: „dalších 1.910Nm Atlantickým oceánem“

12. – 27.1. 2009

A v pondělí 12.1.2009 ve 14.30hod vyplouváme na další 1.910Nm dlouhou plavbu do Salvadoru v Brazílii. Start je ostrý a rychlý. Vítr se hned, jak odplujeme kousek od ostrova, rozfoukává na 12-15kn a my uháníme 6-7kn a občas až 8kn rychlostí. Paráda…

Úterý 13.1. – v 9.00, kdy obvykle měříme uplutou vzdálenost, máme upluto pro nás neuvěřitelných 120Nm – za 18,5 hodiny! Noc proběhla zcela v klidu a autopilot nám dělá radost. Je jasné, že lodě, až dokud nedoplujeme k Brazílii, potkávat nebudeme. Sv.Helena, která má necelých 5000 obyvatel, je zásobována loděmi z JAR a to tak maximálně 1x měsíčně. Zásobování tedy nic moc. Spíše tedy nic, než moc. Když jsme hledali čerstvou zeleninu, řekla nám v pondělí prodavačka, že máme přijít příští čtvrtek, to bude čerstvé zboží. Lidé na Heleně mají sice všechno, co potřebují, ale žijí velmi skromně. Dokonce zde ani nefunguje telefonní mobilní síť, což je v takové to moderní společnosti dosti neuvěřitelné. A vypadá to, že tak je i větší důvod k častějšímu kontaktu osobnímu. Zrovna tak výkřiky techniky jako např. nejnovější PC, TV, ledničky, pračky, atd. se ostrovu vyhýbají. Mají tam samozřejmě tyto věci, ale pouze 2-3 značky a jen pár kousků. Vše je zaměřeno na funkčnost a ne na efekt. Celý život je zde zcela poklidný a samozřejmě se nabízí otázka, jak by se tam člověku líbilo.

Takže ani noční hlídky nemusí být nijak ostražité.
Upluto 155Nm/den, celkem upluto ze St. Helene 275Nm

Středa 14.1. – Parádní jízda pokračuje od rána dále, naše rychlost neklesá pod 7kn. A tak není překvapením 175 Nm uplutá denní vzdálenost. Nádherný výkon. Jeden z nejlepších v historii plachetnice Altego. Jsme na plavbě 3 dny a jsme ve ? plavby! O půl 9 večer Roman při své hlídce vidí nákladní loď, která pluje kursem v protisměru přímo na nás. Vyhýbáme se jí a nakonec pluje těsně kolem nás. Je to první loď, kterou jsme potkali asi od 2.dne po vyplutí z Cape Townu, to je od 28.prosince. Jen jsem den před tím napsal, že noční hlídky nemusí být očividně tak ostražité a vzápětí potkáváme loď a v těsné blízkosti se míjíme. Neptun nám dává najevo jasné poselství, že je třeba být neustále ve střehu. A i když se to zdá zcela nepravděpodobné, aby se uprostřed oceánu mimo plavební trasy mohly potkat a těsně minout dvě lodě, skutečnost je prostě taková.
Upluto 175Nm/den, celkem upluto ze St.Helene 450Nm, a od vyplutí z Durbanu jsme upluli právě 3.000Nm

Čtvrtek 15.1. – Vítr se postupně s přibývajícím dnem bohužel postupně utišuje. Ještě ale pořád fouká kolem 10kn, což pro nás znamená rychlost 6kn a to je také ještě pořád vynikající, protože to by bylo 144Nm/den. Navečer jsem zaznamenal ještě jeden velký úspěch – podařilo se mi spojit přes satelitní terminál se světem. Bohužel ale připojil jsem se jen přes satelit v Indickém oceáně a z jeho dosahu budeme brzy pryč. Satelit Atlantského oceánu se tváří jakoby vůbec neexistoval anebo si hraje na schovávanou. Přesto si přečíst poštu z domova bylo velmi příjemné. Nakonec se ale v dalších dnech ukáže, že satelit fungoval naposled. Je to mrzuté. Stál hodně peněz (30 tis Kč) a nefunguje. A jsme uprostřed Atlantiku bez spojení.

V noci nakonec vítr definitivně přechází jen ve vánek kolem 8kn a je jasné, že zlaté časy ideálního větru jsou pryč. Na druhé straně to pozitivně podpoří naši hygienu, protože se budeme koupat několikrát denně, což při silném větru a velké rychlosti byl docela riskantní podnik. Koupání spočívá v tom, že se za loď hodí záchranné lano a oběť hygieny se z koupací plošinky buď vrhne (při rychlosti do 5,5kn) za lanem nebo velmi opatrně sleze po žebříku a chytne se za poslední příčku žebříku ve vodě (při rychlosti do 7,5kn). Při vyšší rychlosti se prostě nekoupeme a čistíme se autosugestivní čistící metodou, tzn. že si prostě vsugerujeme, že jsme v podstatě čistí. Což pochopitelně jsme.
Upluto 140Nm/den, celkem upluto ze St.Helene 590Nm

Pátek 16.1. – Od samého rána vládne krásné počasí. A bohužel i pouze slaboučký vítr. A tak se koupeme a užíváme si sluníčka. Odpoledne se mi podaří chytnout i Atlantský satelit a tak konečně bude fungovat i spojení.
Upluto 125Nm/den, celkem upluto ze St.Helene 715Nm

Sobota 17.1. – upluto 120Nm/den, celkem upluto ze St.Helene 835Nm

Neděle 18.1. – A jsme za polovinou plavby ze Sv.Heleny. První půlka utekla velmi rychle, zejména i díky prvním pár dnům, kdy jsme pluli nezvykle rychle. Nyní je sice vítr slabší a chová se více nevypočitatelně, ale tím, že máme nafty na 4 dny plavby, tak je riziko, že nestihnu odlet z Brazilie už jen minimální. A protože po zkušenosti z plavby na Sv.Helenu jsem se právě tohoto obával, docela se mi ulevilo.
Upluto 120Nm/den, celkem upluto ze St.Helene 955Nm, do Brazílie města Salvadoru nám tedy zbývá rovných 955Nm

Pondělí 19.1. – Na oběd jsem udělal palačinky a myslím, že se mi velmi podařily. Obracení vyhazováním nad pánví je už běžné a i těsto je myslím čím dál tím lepší. Večer jsme si udělali večírek na oslavu poloviny plavby mezi Sv.Helenou a Salvadorem. Se zapadajícím sluníčkem jsme otevřeli 2-litrovou krabici vynikajícího vína a pozvolna jsme upíjeli, až jsme ji o půlnoci dopili. Pěkně jsme se přiopili. Leželi jsme na palubě, koukali na neuvěřitelně jasné nebe plné tisíci jasnými hvězdami, pozorovali padající hvězdy a povídali si o životě. Byl to moc pěkný večer. Po půlnoci šel Roman spát. A protože jsem začínal s hlídkou, ležel jsem na palubě až  do 5-té hodiny ranní.

Upluto 110Nm/den, ze Sv.Heleny 1065Nm, zbývá do Salvadoru 845Nm

Úterý 20.1. – upluto 120Nm/den, ze Sv.Heleny 1185Nm, zbývá do Salvadoru 725Nm

Středa 21.1. – Dny utíkají rychle a v pohodě. Každý den je krásné a slunečné počasí a dny se liší jen podle toho, jestli fouká málo (7-10kn) a nebo hodně málo (6-7kn). Naštěstí i když fouká málo plujeme díky velkým plachtám celkem rychle – přes 5kn. Hodně slabý vítr znamená pro nás rychlost 4kn.

V noci se stalo oblíbeným ležení na palubě a pozorování hvězd. Je to nádhera a člověka nutně musí napadnout, kde se hvězdy berou a jak to všechno vzniklo a jak se to vše vyvíjí a jakou v tom máme roli my. A také kde se berou neustále nové a nové padající hvězdy (meteority) a jak to že v zásobách nedojdou, když den za dnem jich k Zemi padá tisíce.
Upluto 115Nm/den, ze Sv.Heleny 1300Nm, zbývá do Salvadoru 610Nm

Čtvrtek 22.1. – V poledne přichází bezvětří, a tak musíme plout bohužel na motor. Díky Neptunovi nám až do teď vítr přál, takže máme tolik nafty, že i kdyby už nefoukalo vůbec, můžeme doplout na motor. Ale věříme, že vítr se stejně ještě rozfouká. Vše zatím dobře funguje (a doufejme, že bude i nadále) a tak jediná zaznamenání hodná událost je vynikající zelí, které jsme s Romanem uvařili (teda já krájel a strouhal – vařil Roman 🙂 a to navíc vlastně z červené řepy. Nikdy by mne nenapadalo, že to může být taková dobrota.
Upluto 125Nm/den, ze Sv.Heleny 1425Nm, zbývá do Salvadoru 485Nm

Pátek 23.1. – bezvětří a tudíž i motorová jízda bohužel pokračuje od rána dále. Celý den a celou noc to vypadá, jakoby někdo hrál nebeský fotbal a nakopával jednotlivé skupiny mraků a honil je po obloze tam a zpět ve snaze dát jakýsi imaginární gól. Jsme očividně mezi dvěmi a možná i třemi frontami, které se mezi sebou honí a perou o vítězství. Takže každou chvíli fouká vítr z jiné strany a jinak silný. Nakonec kromě pár hodin marného pokusu o plavbu na plachty motorujeme až do rána.
upluto 135Nm/den, ze Sv.Heleny 1560Nm, zbývá do Salvadoru 350Nm

Sobota 24.1. – v 9.00 ráno se konečně rozfoukává a tak nastavujeme plachty a konečně je opět klid. Je slyšet jen šustící vítr a převalující se vlnky na moři. K večeru se počasí neustále mění a s ním i vítr. Ale plujeme na plachty a to je důležité. V noci potkáváme už několik rybářských lodí, takže blížící se civilizace již klepe na dveře. Pro jistotu kontrolujeme okolí i radarem, protože díky neustálé oblačnosti a úplné ztrátě  měsíce (není vidět ani kousek), v podstatě celou noc není skoro nic vidět.
upluto 115Nm/den, ze Sv.Heleny 1675Nm, zbývá do Salvadoru 235Nm

Neděle 25.1. – Od rána nás honí mraky a dokonce spadne i pár kapek. Je až neuvěřitelné, jaké jsme měli štěstí na počasí. 12 dní v podstatě ideálního počasí bez mráčku! Občas foukalo sice méně, ale pořád bylo krásně. Až teď poslední 2 dny je to náročnější. Celý den ale nakonec stejně plujeme na plachty. Večer je moře trochu rozhádané, jakoby vlny nevěděly odkud mají přijít. Jakmile se setmí, tak se ale moře zcela zklidní a vítr fouká po celou noc krásně stabilní. Pouze směr není úplně ideální, protože je to přesně ten úhel, kdy nevíte jestli plout „na kačenu“ a mít spinakrový peň na druhé straně od ráhna a nebo ho mít na stejné straně jako ráhno a plout klasický „zadobok“. Nakonec plujeme dál „kačenu“ s mírně zmenšenou kosatkou, tak jako koneckonců celou plavbu. Funguje to skvěle. Plujeme tak rychle, že to vypadá, že i loď sama chce být už v Salvadoru zakotvená v marině a odpočnout si. Tomu odpovídá i výborná denní uplutá vzdálenost.
upluto 125Nm/den, ze Sv.Heleny 1800Nm, zbývá do Salvadoru posledních 110Nm

Pondělí 26.1. – Dnes mám narozeniny. A zároveň je to poslední den naší plavby. Od rána je polojasno, takže na rozdíl od 2 předchozích dnů opět pálí sluníčko a jen občas se schová za mraky. Na narozeniny jsme si „ušetřili“ posledních 6 piv, takže si večer můžeme udělat malý večírek. Je to poslední alkohol na palubě, takže večírek to bude opravdu jen decentní.
V úterý 27.1. 2009 v hod připlouváme k Salvadoru.

Plavební data:
Celkově jsme upluli z St.Helene do Salvadoru (Brazílie)  1.910 Nm za 14 2/3 dne
Což je průměrná rychlost: 130,2 Nm/den tj. 5,43 kn
Celkově jsme upluli z Cape Town do Salvadoru (Brazílie)  3.610 Nm za 30 1/6 dne
Což je průměrná rychlost: 119,7 Nm/den tj. 4,98kn

Závěr:
Tato celá etapa se nesla ve znamení klidu a pohody. Jediné nepříjemné situace, které jsme zažili, byly ty s opraváři kvůli nedodržení termínu opravy motoru. A vlastně od té doby vše probíhalo zcela v klidu a v pohodě a dokonce i, ač je to neuvěřitelné, podle plánu. Je to velký dar, mít na palubě dobrou posádku, která je v pohodě a se kterou je legrace. První část etapy z Durbanu do Cape Town s Romanem, Petrem, Janou a Andreou proběhla, a to i když nebyla plavba vždy úplně jednoduchá, v naprosto příjemné a přátelské atmosféře. A celé posádce za to děkuji.

Druhá část etapy, 30 dní plavby dlouhé 3.610Nm, z JAR do Brazilie, kterou jsme absolvovali s Romanem sami dva, byla až neuvěřitelně klidná a přátelská. Je pravda, že jsme se s Romanem více poznali až při plavbě z Durbanu do Cape Town a to se zdálo, že se snášíme velmi dobře. Přesto za dalších 30 dní plavby se může stát spousta věcí a lidé spolu můžou snadno přestat vycházet. Je pro mne milým překvapením, že za celou dobu plavby nevznikla ani jedna konfliktní situace, ani jedno nedorozumění a neobjevila se ani jedna třecí plocha. Roman se velmi rychle naučil všechny základní věci k ovládání lodě, takže byl zcela samostatný při hlídkách. Velmi si Romana za jeho pohodový a spolehlivý přístup vážím. Osobně to považuji za to hlavní na celé plavbě a jsem za to rád. Kvalitu plavby a krásu zážitků totiž určuje do velké míry kvalita lidí a jejich vzájemné porozumění na palubě.

Celkově jsme v VI.etapě upluli z Durbanu 4.460 Nm
A celkově Altego uplula z New Zealandu 19.470 Nm

Co nás čeká dále?
VII.etapa: v červenci a srpnu povede kolem pobřeží Brazilie, Uruguae a Argentiny.
VIII.etapa: v prosinci, lednu a únoru povede Patagónií do Antarktidy a zpět. A dále Patagónií kolem pobřeží Chille.