Posádka: kpt. Jiří Denk, Marie Krudencová, Marek a Petra Vinečtí

Pátek 11.4.2008

V 15 hod. přijíždíme k přístavu Galle a navazuji spojení s vysílačkou v přístavu. Kvůli Tamilským tygrům, kteří před pár lety umístili nálože v přístavu a vyhodili je do vzduchu, je situace velmi nepříjemná. Přístav je pečlivě hlídán a žádná loď nesmí do přístavu pokud není pečlivě prohledána vojáky. Člun s těžkým kulometem nám ukazuje místo, kde máme   zakotvit. A tak zakotvíme a čekáme. Za necelou hodinu přijíždí člun s vojáky, kteří velmi důkladně prohledají loď a úplně bezostyšně si kromě 2 nabízených piv ještě další 2 berou. Je to nepříjemné. Po jejich odjezdu čekáme opět na člun, který nás potom zavede k molu, kde se můžeme bokem vyvázat. Přichází agent, který nám bude vyřizovat vstupní formality a opravdu za 2 hodiny je vše vyřízené. Ovšem stojí to 200USD, což je sice obvyklá taxa, ale za 3 dny stání je o dost. A tak se hned rozkoukáváme. Celý přístav je totálně zavřený a tak dostáváme propustky, které musíme při odchodu i příchodu ukazovat a ochranka vše zapisuje do velké knihy. Dozvídám se ale špatnou zprávu. Nejenom, že zítra je sobota, ale navíc i svátek, který je i v neděli i v pondělí. Slaví se totiž Nový rok. Mám z toho depresi, protože šance, že se podaří najít někoho, kdo prasklou trubku vyrobí klesá k nule. Večer se seznamujeme s mladým sympatickým párem z Německa, Peterem a jeho ženou, který nás zve na pivo. Neuvěřitelnou shodou okolností má stejnou loď – Metalu 40, jen v jiné úpravě. Nadšeně si vyměňujeme ať už dobré či špatné zkušenosti.

 

Sobota 12.4.

Vstávám v 6.00 a rozdělávám stěnu u motoru a vymontovávám prasklou hadici. Jde to celkem snadno. Za 2 hod je hotovo. Ještě hned ráno lepím dinghi a pak jdu s hadicí za agentem, ale ten říká, že nikoho nesežene, že je sobota a svátek. Mám ale neuvěřitelné štěstí. Peter mi doporučuje Mika, který vozí zásoby jachtařům. Nacházíme ho snadno a Mike je sympaťák od pohledu. A je i opravdu velmi schopný, 3 telefony a výrobce hadice je na světě! Cena je super – 60USD, a jsem tak rád, že nemám potřebu už ani smlouvat. Mezitím dokupujeme ještě zásoby jídla a ve 14.00 je hadice vyrobená. Sice zjišťuji, že ne úplně dobře – nemá jeden konec pohyblivý a je o 2 cm delší, ale po dalších 3 hodinách práce se mi ji daří umístit a namontovat. A, sláva, olej neteče! Večer trávíme opět s německými přáteli na palubě naší lodi, když najednou prasklo vazací lano. Stání u betonového mola opravdu není bezpečné. Přílivové vlny jsou velmi silné a hrany mola i tyče na vyvazování lodí jsou hrubé a rozedírají vyvazovací lana. I druhé lano je už skoro prodřené. Půlhodinka znovuvyvazování lodě a večer může dále pokračovat.

 

Neděle 13.4.

Doplňuji zásoby nafty a připevňuji pomocí prken, které jsem také nechal vyrobit, 6 nových kanystrů na naftu k zábradlí u stěžně. Mám tak 300 l v nádržích a 160 l v kanystrech. S kanystry je ale potíž, protože všechny tečou. Nakonec to řeším tak, že vyrábím těsnění z igelitových pytlů, dotahuji to klíčem a vše je nakonec dobré. Také v mezičase stíhám procházku po krásné staré pevnosti Fort – jediné opravdu zajímavé stavbě, která je v Galle k vidění. Také nakupuji zásoby oleje a chladící kapaliny a nakonec ve 20 l kanystru pracně nanosím ze sprchy 180 l vody. A tím jsme naplněni po okraj.

 

Pondělí 14.4.

V 9.00 přijíždí Marek a Petra Viněčtí – noví členové posádky plavby na Maledivy. Jsem rád, že po naprosto neuvěřitelných a neustálých změnách, zapříčiněných nejdříve neustálým prodlužováním oprav v Thajsku, potom bezvětřím při původní přeplavbě na Maledivy a nakonec prasklou hadicí a nucenou zastávkou na Srí Lance, se to nakonec podaří a můžu je přivítat na palubě. Snažíme se co nejrychleji vyřídit výstupní formality, ale stejně se nám nedaří vyplout dříve jak ve 12.00 hod. A tak se loučíme se Srí Lankou, která z jachtařského hlediska rozhodně neoslnila, protože na očích agentů je moc vidět, že jim jde jen a jen o peníze. Protože jsem Srí Lanku ale navštívil před 3 lety suchozemsky, vím, že uvnitř ve vnitrozemí je to zajímavá a příjemná země, ikdyž my jsme se setkali s méně příjemnou tváří.

A tak jsme zase na moři a čeká nás 430 Nm na Maledivy.

 

Pondělí 14.- pátek 18.4.

Je to neuvěřitelné, ale celé 4 dny plujeme naprosto přesně proti větru, takže musíme neustále plout na motor. Podle prognóz měl ještě vát NW monzum, ale místo toho máme SW monzum, který přišel o měsíc dříve. Je to opravdu smůla. Plachty se nám podaří vytáhnout jen na půl dne. Nicméně kromě jednoho dne, kdy v noci řádily bouře všude kolem nás a pro posádku to byl opravdu silný zážitek, nám přeje počasí a tak prokládáme plavbu alespoň koupáním. A tak nezvykle bez jakýchkoliv problémů připlouváme k Male.

Problémy ovšem nastávají, když se chceme přihlásit. Připlouváme přesně v 8.00 a voláme vysílačkou Port Control a střídáme to s voláním Coast Guard.. Nicméně skoro 2 hodiny se nám nikdo neozývá. Obeplouváme skoro celé Male, ale nikde ani není vidět místo, kde bychom mohli přirazit k molu do mariny a nebo zakotvit. Nikde ani jedna plachetnice. A jachtařský průvodce přesnými informacemi také nijak neoplývá.. Nakonec se ozývá Coast Guard a dává nám instrukce k zakotvení a tak kotvíme asi 1 Nm od břehu. Vzápětí připlouvají na kontrolu lodě a ihned chtějí abychom si vzali místního „Agenta“.. ovšem to je jen způsob, jak se nás pokusit připravit o 200 Euro.. V průvodci jsem ale četl, že pro stání do 3 dnů není agent potřeba a tak tím neustále argumentuji. Nejdříve si neustále něco vymýšlí, nakonec ale ustupují a ještě mi ukazují na břehu kancelář Customs a Immigration. Ovšem tam ale nikdo není. Začínají prý pracovat až ve 14.30 hod., protože mají svátek. Protože Marek a Petra mají již domluvenou speed boat do resortu, kde budou bydlet a hlavně se potápět, snažíme se vše urychlit. Jedu ještě před 14. hodinou do kanceláře, ale úředníci opravdu přichází  až o půl. Opět chtějí, abychom si vzali agenta, ale já neústupně trvám na svém, že za 3-denní zastávku platit 200Euro nebudeme. A opět mne posílají na loď, že tam za námi připlují. Nakonec opravdu v 15.30 připlouvají, ale protože jsou velké vlny i vítr, nemůžou bezpečně nastoupit k nám na loď a posílají nás kotvit na bezpečnější kotviště nad letiště, asi 8Nm daleko, na ostrov Hulhumale, s tím, že tam za námi připlují. A tak se opět vydáváme na cestu, trochu nadávaje, že nás tam mohli poslat už ráno a že jsme ztratili celý den. Hledáme vjezd do zátoky mezi korály, který na mapě vůbec nemám vyznačený. Nakonec se rozhoduji vplout do laguny za místní ferry – což je něco jako hromadná doprava – sympatické dřevěné „autobusy“  na vodě. Je jasné, že její ponor a můj ponor je něco jiného. Vjezd je asi jen 30m široký a ihned jsou vidět kolem mělčiny a korály. Ale daří se bez problémů vplout. Vzápětí v klidu kotvíme, ale celníci a immigration nikde. Za půl hodiny tedy vyrážíme na břeh hledat nějakou pomoc a za chvíli se nám podaří potkat jiného úředníka immigration, který po službě cestuje domů a ten volá mobilem své kolegy. No a ti se za dalších 20min přiřítí na speed boatu. Vyplňujeme spoustu papírů. Legrační je, že se zde používá otisk palce a tak jej otiskuji asi na 15 papírů… a další komplikace! Musíme jet s nimi zpět do Male podepsat nějaké další papíry! Naštěstí už jedeme jejich lodí. Následuje perfektně divoká jízda jejich speed boatem a asi, aby nám udělali trochu radosti, jedeme na plný plyn. Je to opravdu parádní jízda a krásný zážitek, protože jejich loď je opravdu výkonná – 2 x 200 hp! A to, co jsme my pluli více než hodinu, máme nyní za necelých 10 min. Následuje zhruba další hodina papírování a kolem 19.hod je konečně hotovo. Neuvěřitelné! Stálo nás to celý den… Pěknou procházkou přes celé Male hledáme naši ferry a večerní Male má velmi příjemnou a rušnou atmosféru. A nakonec odplouváme na náš ostrov za naší lodí. Marek vyřizuje již několikrát přesouvanou speed boat, která nakonec v 21 hod  Marka i Petru slavnostně odváží do jejich resortu za potápěním.

 

Sobota 19.4.

Od začátku jsem měl obavy z toho, kde a jak seženu naftu. Nakonec se to ukázalo jako naprosto jednoduché. Ráno jsem zastavil první člun s místním, který plul kolem naší lodi a zeptal se ho. Odpověď byla, že každý den kolem poledne tudy projíždí tankovací loď a že jí o nás řekne. A opravdu, stačí zamávat, loď vyvážeme k boku a dočerpávám 365 l nafty za 438 USD, coz je dobrá cena (1,2 USD / l). Za 40 min máme vše hotovo. Jak jednoduché… Jsem opravdu rád, že se to vše takhle snadno zvládlo.

S Marií pečlivě uklízíme celou loď, Marie uklízí vnitřek a já drhnu celou palubu, kokpit, člun, čistím kormidelnu… Ale také objevuji netěsnost u hadice od plynu ve venkovní schránce na plynové láhve. Přestože tentokrát naprosto žádné reálné nebezpečí nehrozilo, najednou si člověk uvědomí, jak snadno se může stát neštěstí a jak je důležité neustále vše, a myslím tím opravdu neustále a opravdu vše, pečlivě kontrolovat. Odpoledne vyrážíme na výlet do Male s cílem nalézt výrobce nebo opraváře hadice a také zástupce motorů Perkins, protože motor by potřeboval lépe seřídit. Nejdříve nacházím zástupce motorů Perkins a domlouvám se, že druhý den přijde mechanik motor seřídit. A vzápětí nacházím i opraváře hadice, takže za pár minut a pár rupií mám hadici, kromě původního připojení, celou novou a v perfektním stavu.

Skvěle večeříme v místní vyvařovně mezi nejobyčejnějšími lidmi a platíme za oba 60 Rp, což je cca 75 Kč. A to je za vše včetně polévky, hlavního jídla, pití, zákusků i čaje s mlékem a medem. A jsme naprosto přejedení a hlavně spokojení.

 

Neděle 20.4.

Od rána opět pracuji na lodi. Vyměňuji vnitřní světla, která byla velmi stará, popraskaná a nepraktická. Opravuji ventilaci, daří se mi odvrtat a vytáhnout ulomené panty v zadním okně… Ale marně čekám na mechanika motorů. Ten mi posílá sms, že je „tento týden velmi zaneprázdněn“. Blbec. Jsem hodně naštvaný, protože kdyby mi to řekl včera, mohl jsem naprosto snadno najít jiného mechanika. Takhle už nemám šanci a musím cestovat s málo seřízeným motorem dalších 1200Nm. Odpoledne opět vyrážíme do města a nechávám opět za pár rupií vysoustružit z hliníku tyčky pantů do okna. Tím, jak je Male malé a natěsnané do malého prostoru, tak se zde všechno opravdu snadno najde. Škoda, že nemám více času, určitě bych tu mohl snadno opravit i zohlé zábradlí.

Večer opět jdeme do vývařovny, opět jiné a jídlo je ještě skvělejší. No a večer Marie odjíždí na letiště a po více než měsíci odlétá domů. Zážitků i dojmů z Thajska, Srí Lanky, Malediv i ze samotné plavby 1650Nm má bezesporu opravdu mnoho.

 

Dojmy z Malediv a města Male a rada pro cestovatele:

Male je v mých očích mimořádně příjemné město. Sice tady není ani trocha zeleně a je tady naprostá prohibice, takže si člověk nemůže dát ani pivo, ale je tu velmi příjemná a přátelská atmosféra. Lidé zde jsou vesměs přátelští a ochotní a za práci si vždy řeknou naprosto přiměřené peníze, pro nás velmi příjemné. Na rozdíl od Srí Lanky, kde se nás snažili oškubat poměrně dost často a nepříjemným způsobem, tak je to fajn změna. Navíc spousta z nich ochotně pomůže i jen tak. Třeba úředník immigration s námi postupně obcházel všechny úřady, čímž nám ušetřil spoustu času.

Maledivy vytváří v podvědomí dojem drahé dovolené. Ovšem ten, kdo se vydá na dovolenou do turistického resortu opravdu velké peníze zaplatí. Navíc ale ani nepozná, jaké Maledivy vlastně jsou, protože zůstává pořád v turistické rezervaci. Je tady ale i jiná možnost, která je mnohonásobně levnější, hezčí i zábavnější. Je naprosto snadné se ubytovat v hotelu přímo ve městě. Je tu celá řada hotelů od dražších až po naprosto levné. A odtud se dá snadno vyrážet na jednodenní výlety na okolní atoly i ostrůvky. Stačí zajít k nejbližší ferry, koupit opravdu levný lístek na jakýkoliv ostrov (na ostrov Hulhumale stál necelého 1/2usd), nasednout s místními lidmi a užívat si každý den jiného ostrova. Nemůžete tam sice přespat (zákon to nedovoluje) a musíte se každý večer vrátit, ale i tak je to naprosto parádní způsob trávení dovolené. Navíc, pokud se seznámíte s někým z místních, což je naprosto snadné, může za vás vzít patronát a vyřídit vám povolení k delšímu pobytu na ostrově. Pochopitelně můžete zajít i do potápěčských center a domluvit si potápění anebo v cestovní kanceláři si domluvit složitější výlet. Vše daleko levnější než v resortech. Jsem přesvědčen o tom, že tento způsob dovolené poskytne daleko lepší zábavu i poznání.

 

Upluto na trase Srí Lanka (Galle) – Maledivy (Male):        430 Nm

Čas:                                                                                      3,75 dne

IV.etapa upluto celkově:                                                   1.655 Nm

Celkově Altego:                                                               11.130 Nm