Posádka: kpt. Jiří Denk, Marie Krudencová

A tak jsem v úterý 18.3.2008 zase zpět v Thajsku. Převodovka měla být dle dohody namontována ve středu 19.3. ráno. A v původním plánu jsem měl odplout hned ve čtvrtek 20.3. Ale znáte to: „člověk míní a loď či moře mění…“

V pátek 21.3. večer přijíždí Marie a jsme tedy kompletní. Zároveň jsem se ptal Leona – majitele firmy, která vyměňovala převodovku, na termín dokončení. Řekl, že je vše hotovo a že pouze v sobotu 22.3. vše seřídí a vyčistí a můžeme vyplout. Jedeme tedy hned brzy ráno v sobotu vyřídit celníky, immigration a další papíry k odplutí a nakoupit zásoby… vrátíme se v poledne, ale spojka není hotová – musí se vyrobit prý nová.. Nakonec se práce táhly až do úterý 25.3. !

V úterý 25.3. ale přišly další naprosto nečekané potíže s nádržemi na vodu. Tato situace byla až tragikomická, protože vše na lodi bylo již kompletně připravené k vyplutí a kapající vody jsem si všiml opravdu jen asi 3 hodiny před plánovaným vyplutím! Samozřejmě, leckterý chytrák si řekne, že jsem to měl přece zkontrolovat dopředu. Ale jak a proč máte kontrolovat něco, s čím nikdy nebyly naprosto žádné potíže? Samozřejmě, že teď už vždy budu pravidelně sahat pod nádrž, už z principu… jenže to je až po této zkušenosti… No, nicméně i to je život na lodi a ikdyž je to nepříjemné, protože na Maledivách mají čekat členové další posádky, nezbývá než zatnout zuby a doslova bojovat o každou hodinu či den. A jak se musely nádrže opravovat a utěsňovat znovu a znovu, tak samozřejmě byly občas i nervy na pochodu. Když se ale na to nyní dívám zpětně, tak se tyto události nijak nedaly ani urychlit ani ovlivnit. Prostě se staly.

Více o technických věcech viz. příspěvek „Opravy v Thajsku“.

 

V sobotu 29.3. brzy ráno utěsňuji první kontrolní otvor, během dopoledne druhý. Vše odšroubovat, vyčistit, utěsnit a přišroubovat. A vše zvládám v rekordním čase. Znovu dát dohromady interiér už ale nestíhám a tak stojím před rozhodnutím: ztratit další den a nebo vyplout s rozmontovaným interiérem? Rozhoduji se vyplout. Mám totiž intenzivní iracionální pocit, že kdybych tam zůstal, tak se zase něco poláme..

Takže už jen doplnit naftu, benzin a zaplatit v marině za kotvení. Obsluha v marině je ale k mému odplutí velmi skeptická a několikrát se mne významně ptá na ponor lodě (1,6m). Protože příliv byl nízký a už začal odliv, bojí se, abych neuvízl v bahně řeky nebo na mělčině. Doporučuje mi, že by bylo možná lepší počkat do zítřka, ale samotné toto pomyšlení mě už děsí a vyvolává nechuť. Když tedy nedám jinak, radí mi aspoň k maximální opatrnosti a ukazují mi ideální cestu.

 

Vyplouváme!!!

Prokličkování 4Nm dlouhou cestou mezi mělčinami nejdříve v mělké a kalné řece plně zanesené bahnem a posléze mezi korály a písčitými mělčinami, označenou po celé délce betonovými klikatícími se kůly, není zrovna jednoduché. Cestu naštěstí celkem dobře znám. Ale ikdyž je to napínavé, vše nakonec zvládáme v naprosté pohodě.

 

A konečně jsme na moři!!!

…dál na další plavbě za dalšími zážitky, zeměmi a lidmi…

Chvíle po vyplutí nejsou jednoduché. V podpalubí šílený nepořádek a rozmontovaný interiér. A za chvíli na to začne houkat výstražný signál možného přehřátí motoru. Vytahuji plachty a pouštím se do kontroly motoru. Zjištění není radostné. Opraváři motoru při výměně impeleru poškodili těsnění a voda občas kape na převodovku, což jí rozhodně neprospívá.. olejový filtr namontovali jiný, o trošku větší a kape z něj olej.. motor „seřídili“ tak, že jede pouze na ? výkonu a při dalším přidání plynu sice více kouří, ale více nejede.. výstražný  signál je výsledkem poškozené kontrolky teploty, která začne občas svítit i houkat, aniž by teplota překročila zvýšenou hranici.. Jinými slovy: zaplatil jsem hodně peněz a výsledkem je motor, který je na tom výrazně hůř než před opravou. Na toto vše ale stejně nemůžete přijít zkušebním 5min zapnutím motoru v přístavu. Projeví se to až za několik hodin v zátěži po vyplutí na moře, kdy v mé situaci se už nemůžu a ani nechci vrátit, protože by to znamenalo minimálně 3 dny dalšího zpoždění, které už si prostě nemůžu dovolit. A tak musím při plavbě tyto nedostatky zjišťovat a odstraňovat sám.

Začíná  první noc a jsme obklopeni spoustou rybářských lodí, kterým se musíme často vyhýbat. Pro Marii je pochopitelně vše nové. Je poprvé v životě na plachetnici a na moři a rovnou v noci v silném provozu lodí. Vše ale zvládá perfektně. Vítr je zpočátku příznivý, ale pak se mění v přesný protivítr a my musíme křižovat. Moc rychle se k cíli rozhodně nepřibližujeme.

 

30.3.-1.4.2008

Postupně dávám dohromady interiér, což i při malých vlnách 1-2m není zrovna vůbec nic jednoduchého ani příjemného. Situace s počasím se mění, ale ne k lepšímu. Stále je hezké počasí, ale vítr se uklidňuje a postupně zůstává jen slabý přesný protivítr anebo bezvětří. Takže startujeme motor a vydáváme se na motorovou jízdu. Z filtru pořád kape olej, ale protože pořád teď jedeme na motor, tak to nemůžu opravit – je to všechno příliš horké a chladlo by to několik hodin…a tak mi nezbývá, než se na to jen tak dívat a olej doplňovat. Zásoby nafty máme ale jen na 5 dní a to je třeba nechat výrazná rezerva pro budoucnost. Bezvětří střídající se s mírným protivětrem trvá celé dny.

 

Středa 2.4. 2008 odpoledne

Máme za sebou 370Nm z thajského Phuketu a právě jsme propluli těsně kolem nejjižnější části Nicobar Isl. Je tu velký a impozantní maják, obklopený skupinou vysokých, ale asi usychajících stromů. A tak jsme si jej alespoň nafotili ze všech stran. V blízkosti majáku jsme viděli i skupinku obyvatelstva v jakýchsi příbytcích se střechou z modrých a žlutých plachet. Dokonce jsem si i zahrával s myšlenkou zde zakotvit, když jsem viděl, jak je to opuštěné, a vše si prohlédnout a prozkoumat to. No, ještě, že jsem to neudělal, protože hned za rohem v zátoce číhala na přesně takové zvědavce vojenská loď a postihy jsou tam prý opravdu tvrdé. Jsou to ostrovy zahalené tajemstvím. Proto jsem je také chtěl původně navštívit. Patří Indii a je tedy nutné i indické vízum, které jsem si vyřídil. Ovšem Point of entry pro přihlášení lodě i posádky je daleko až na Andamanských ostrovech a i oficiální procedury jsou prý hodně obtížné. Povolení k plavbě se vydává jen velmi omezeně jen pro určitý ostrov a vždy se musí vracet zase zpět. A také tam údajně skoro nikoho ani nechtějí moc pouštět, protože je tam zachovaná ještě původní kultura obyvatel.

Bohužel díky všem těm zpožděním si zastávku nemůžu dovolit a musím pokračovat dále. No, snad uvidíme jiné divy světa a nebo se sem podívám snad ještě jindy..

Zároveň to byla na dlouhou dobu poslední pevnina. Teď už nás čeká jen plavba širým Indickým oceánem a nejbližší pevnou zemí  pod nohama je Srí Lanka vzdálená 800Nm.

 

Čtvrtek 3.4.2008

Počasí je stále stejné – mírný protivítr. Pouze jednu chvíli se k naší velké radosti zdálo, že se rozfoukává. A tak jsem vytáhl všechny plachty na plno – včetně babykosatky… abych je za půl hodiny zase schoval. Byl to jen bohužel delší větrný poryv způsobený bouřkou…  Nicméně ráno ještě netušíme, že nás čeká odpoledne plné překvapení. V poledne na chvilku zastavíme, zkontroluji motor (olej stále kape a stále to nemůžu opravit) a poprvé na cestě se koupeme na otevřeném moři. Je to nádhera!!! Oceán je jako rybník, jen pár mini vlnek, a voda je nádherně tmavěmodrá – stejně jako naše loď. Pro Marii je to první koupání uprostřed oceánu v životě. Nejdříve pár nezbytných řečí o žralocích a pak šup a už si to plně užívá.

Jen co jsme se dokoupali opět startuji motor a vyrážíme dál. Na obzoru se objeví velká loď. Nehýbá se! Až za pár desítek minut je vidět, že je to kontejnerová loď, která z nějakého důvodu jen tak stojí uprostřed oceánu  více než 200Nm od nejbližší pevniny. Přibližujeme se. Tentokrát mne se začnou honit myšlenky z námořního práva o tom, že kdo najde na moři opuštěnou loď, stává se jejím majitelem. Kupodivu každý rok někdo nějakou loď opravdu najde. To by bylo dobré. A tato má i spoustu kontejnerů, to by byl panečku nález!

..Z ničeho nic se objeví stádo či hejno či skupina asi stovky delfínů. Rázem zapomínáme na loď a běžíme pro foťáky. Fotíme jak o život. A protože je v podstatě bezvětří, rychle se rozhoduji si s nimi zaplavat. Utíkám pro podvodní foťák, ale nemůžu ho bohužel najít. Mám strach, aby zatím neuplavali a tak si říkám, že kašlu na foťák. Beru lano a skáču za delfíny do vody. Plavu před příď a tam jsou. Je jich tu mnoho desítek v několika skupinách a jsou všude kolem nás, nahoře, dole, vlevo i vpravo. Mám potápěčské brýle a vidím jaká spousta jich je ještě v hloubce pod námi a tak si plavu mezi nimi a potápím se k nim. Ani se mi nechce se nahoru se nadechovat, jaká je to neuvěřitelná nádhera! A všichni mezi sebou mluví! Voda je plná zvuků, pískání a štěbetání. Vybízím Marii, aby šla za námi a tak si bere brýle a také skáče za námi. Přitom ještě před pár hodinami jsem důležitě vykládal, jak se má koupat kvůli bezpečnosti jen jeden z nás. Toto je ale samozřejmě něco jiného…že ano. Oba jsme v naprostém vytržení, protože delfíni jsou doslova všude kolem nás. Mnozí plavou až úplně blízko ke mne si mne pořádně prohlédnout. Jsou necelý metr ode mne. Jak jen ale natáhnu ruku, popoplave a zase je metr daleko, tentokrát od mé ruky. Takže nakonec nedělám nic a jen se kochám tím neuvěřitelným divadlem. Jsou naprosto nádherní, elegantní, zvědaví…prostě úžasní. Dlouho to ale nevydržím a tak se je zase celkem směšně pokouším honit. Všichni, já i delfíni, se u toho dobře bavíme. Nikdy v životě jsem neviděl tolik delfínů pohromadě. A nikdy jsem nezažil nic tak kouzelného. Jsou neuvěřitelně hraví a plaveme tam s nimi více než půl hodiny. Pak se rozhodnu přece jen zkusit najít podvodní foťák, ale než vylezu, najdu foťák a strčím do pouzdra, jsou už o kus dál mimo náš dosah. Nicméně fotky v mé mysli zůstanou navždy naprosto ostré.

Chvíli se loučíme a děkujeme za skvělý zážitek.. Loď, kterou jsme chtěli „ukořistit“ je zatím už blízko. A až jsme od ní jen pár desítek metrů, ozývá se z vysílačky, abych radši změnil kurz. Odpovídám, že samozřejmě ano a ptám se jestli mají nějaký technický problém. Z odpovědi se dozvím, že ne, že jen na něco čekají, ale na co, tomu jsem nerozuměl. Takže zase nic, budu si muset najít jinou loď.

Zítra nám dojde nafta – tedy kromě nezbytné rezervy. Říkám si jaká škoda, že máme jen 350l nafty. Jak by se teď, kdy opravdu spěcháme, hodila. Až příště budu pořizovat loď, zcela jistě budu chtít nádrž aspoň na 1000 l nafty.

 

Pátek 4.4.2008

Ve 4.00 nám došla nafta a zbývá nám 40 l rezervy v kanystrech, což je cca 15 hod provozu. Trošku mne mrzí, že jsem nezkusil koupit naftu z nákladní lodě, kterou jsme včera míjeli stojící na oceánu. Napadlo mne to bohužel až po té, co jsme byli asi hodinu plavby od ní. Na druhé straně je pravda, že i kdyby byli ochotní, bylo by to se 2 x 20 l kanystry technicky obtížně proveditelné. Za pokus to ale možná stálo. No, stalo se… Špatné ovšem je, že nemůžeme dobíjet baterky a spotřeba autopilota, světel, přístrojů je dost vysoká. Budeme muset vypnout  ledničku a začít šetřit. Nicméně to už dobře znám z Bali…

Ráno rozmontovávám stěny kolem motoru, abych zjistil, proč teče olej. Po důkladném zkoumání a zkoušení zjišťuji špatnou zprávu. Je prasklá tlaková hadice oleje k olejovému filtru. Vypadá jako prořízlá nebo proseklá, je to čistý řez. Domnívám se, že to udělala „odborná firma“, když se snažila seřídit motor, což se jí stejně nepovedlo. Jsem rozladěný, protože je to problém, který se špatně řeší. Rád bych, aby mi ji nová posádka dovezla z ČR, ale nevím, jestli se to podaří včas zorganizovat. Nevím totiž, jak ji mám přesně popsat a p. Pasler – odborník v ČR na lodní motory, je v Řecku. Odborný opravář motoru z Thajska mi na mail neodpovídá. Hadici utahuji samovulkanizační a stříbrnou páskou a celé to stahuji ocelovou páskou. Je to stejná metoda, která zabrala při mé provizorní opravě hydraulického válce autopilota na Salomon Isl., ale tady si nedělám naděje. Uvnitř je horký, natlakovaný olej. Zkusím se ještě zeptat na hadici Srí Lance, protože tam stejně potřebuji doplnit naftu, ale je to tak speciální díl, že si velké naděje také nedělám. Díky zpoždění měníme plán a pokusím se nalodit novou posádku – Marka a Petru v Galle na Srí Lance. Snad se nám to povede.

Celý den bylo v podstatě bezvětří a tak jsme se koupali, slunili a odpočívali. A viděli jsme opět delfíny.

 

Sobota 5.4.2008

Potkáváme velryby!!! Jsou velké jistě přes 10m a velmi blízko asi 100m. Vystřikují vzduch s vodou do výšky a jsou opravdu nádherné! Bohužel společnost ke koupání nechtěli a plavaly si dále za  svým cílem… Velryby či jakýkoliv jiní kytovci ve mne vždy vzbuzují směs pocitu lásky, obdivu a  sounáležitosti…

Kolem lodě nám také dělá společníka ryba Lodivod. Pěkně v klidu si pluje s námi, občas si vyplave na vycházku a pak se zase vrátí za záď lodě.

Večer přichází prudký déšť ideální na hygienu a tak se v něm důkladně umyji, vysprchuji a odsolím. Nádhera…

Poprvé nám celý den fouká mírný a příznivý vítr a my za den konečně urážíme více než 100Nm.

 

Neděle 6.4.2008

V noci na palubě přistála asi 30cm velká létající ryba. Narazila do kormidelny a zůstala mrskající se na palubě. Rána to byla tak velká, že mne dočista vyplašila. V prvé chvíli jsem si myslel, že jsme trupem narazili do nějaké těžké věci ve vodě. Až jsem ale uslyšel hluk způsobený mrskáním se ryby o palubu, tak jsem vyrazil na obhlídku a našel jsme ji na palubě těsně vedle – asi 20cm – od otevřeného okénka do kajuty, kde právě spala Marie. Představa, že se ryba promrská až do Mariiny postele, mne opravdu pobavila. Myslím, že by to bylo i na mne moc, kdyby se na mne uprostřed spánku v posteli mrskala ryba. Marie to vystihla lépe slovy: „No, mne by z toho asi trefilo.“ Se smíchem jsem ji hodil zpět do moře a Marii pobavil historkou až ráno při předávání služby.

Celý den opět foukal krásný zadoboční vítr. Až těsně po setmění jsme projížděli bouřkou. Nestačil jsem zrefovat hlavní plachtu, takže to byla místy divoká jízda. Vítr 25-30kn přímo zezadu, rychlost lodě 9kn. Opravdu krásná jízda.

 

Pondělí 7.4.2008

Vrátilo se k nám bezvětří.. takže celý den jen tak slabounce pofukovalo z různých stran. Přitom bylo skoro celý den zataženo a ani větříček. Člověk má spojené bezvětří spíše s oblohou bez mráčku. Se zataženou oblohou pokrytou mraky si člověk říká, že každou chvíli musí začít foukat.. a nezačlo…

 

Úterý 8.4.2008

Celou noc nefouklo. Až bouřka za svítání, která se prohnala v těsné blízkosti kolem nás, vyrobila. A přes den zase nic. Večer se rozfoukalo a celou noc se nám podařilo plout. A ráno opět bouře.

 

Středa 9.4.2008 „Černá středa“

Ráno začíná špatně. Vyměňuji jednu zničenou kladku od kontraotěže. Včera jsem měnil první, dnes druhou. A zároveň zjišťuji, že v tom plácání se hlavní otěž zasekla o koš s fendry a pozohýbala ho. O zábavu postaráno. Přes den opět skoro žádný vítr. Situace začíná být špatná. Vůbec se nepřibližujeme. Pořád nám schází 150Nm. A ikdyž vím, co moře dokáže, tak s tímto jsem nepočítal ani v nejhorší možné variantě. Oceán je dočista jak rybník. Po všech možných změnách plánů nakonec máme sraz s novými členy posádky s Markem a Petrou v Galle na Srí Lance. Abych je ale stihl převézt včas na Maledivy, kde mají objednané ubytování a potápění, musíme odplout nejpozději v pondělí ráno. Odpoledne ale přichází naprostá krize. Chci nastartovat motor a ..NIC! Motor nejde nastartovat! Tak to je myslím konec celého plánu. Sprostě nadávám. Ať je motoru cokoliv (snad kdyby to byla nějaká maličkost, třeba jen nízký stav napětí baterek, které nižší je, ale podle mého názoru není nízký), tak nejbližší termín pro opravu je  pondělí a to už je stejně pozdě. Nehledě na to, pokud by to bylo něco vážnějšího. Je mi líto Marka a Petry. Tolik snahy a přesouvání a vymýšlení různých variant… a vše zbytečně.. Je mi líto i mé veškeré snahy a práce a nervů. Udělal jsem vše pro to, aby byl plán dodržen. A zbytečně. Je to i lekce pokory k moři, protože mu prostě neporučíme. A zatímco se hrabu v motoru, naprosto bez varování nás doslova převálcuje bouře, která přišla neuvěřitelně rychle. Loď leží na boku neschopná dopředného pohybu a vítr přes 30kn nás žene bouří. Tak jsem si vyzkoušel poprvé „driftování“ (nastavení lodě v bouři bokem se zvláštně nastavenýma plachtama) a musím říct, že to funguje skvěle. Loď se „usadila“ a získala stabilitu. Kolem blesky a průtrž mračen ničemu nevadí. Akorát jsem stačil zavřít okna. Zrefovat hlavní plachtu ale ne. Hlavní bouře je za hodinu pryč, ale prší další hodinu. A potom? Další naprosté bezvětří.

V noci, po výměně několika mailů s odborným poradcem přes motory p. Paslerem, kdy mi vysvětlil, že je možná zadřený motor nebo cca pět jiných možných závad horších jedna než druhá, jsem byl docela špatnej… Na chvíli se rozfoukal vítr, tak pouštím větrný generátor, aby dobil aspoň trochu baterky po pokusech o nastartování. A pak, za nějakou chvíli, jsem podnikl asi 20-tý, zcela nesmyslný pokus o nastartování..a motor se poprvé pootočil! Ještě asi dalších 5 pokusů a motor se rozběhl, pravděpodobně to bylo pokleslé napětí s přechodovým odporem. Motor tedy funguje už dobře, ale pořád z něj teče olej.. včera mi psali, že tu hadici nedovezou…že je prý strašná spousta typů a atypů, ale prý se dá lehce vyrobit ze staré.. tak jsem zvědav jak na Srí Lance dopadnu…pokud tam tedy vůbec někdy dopluji..

 

Úryvek z dopisu, který jsem napsal v noci:

Upřímně řečeno, v takových chvílích se cítím osamělý.. pak se z toho ale vyspím a vím, že každá bouře jednou skončí a vyleze zase sluníčko, že zase budou delfíni a že každý problém či závada se jednou vyřeší či opraví a že život jde dále.. A že extrémně krásné zážitky musí být vyrovnány přiměřeně velkými starostmi a že nejde si jen užívat a slízávat smetánku, ale i loď opravovat a starat se o ni… a že je to takhle spravedlivé.. A hlavně, že jsem si to sám vybral, že je to můj život, který žiji opravdu naplno a že mi to bezesporu za to stojí..

 

Čtvrtek 10.4.2008 „Ještě horší čtvrtek“

Divné počasí pokračuje. Ráno bouře, dopoledne bezvětří, zataženo, déšť a na večer se rozfoukává. Plujeme rychle, 6-7kn dokonce i naším směrem, ale ostře proti větru. Vítr zesiluje a tak na noc refuji hlavní plachtu. Dobře jsem udělal, začalo postupně foukat přes 20kn. Bohužel musíme plout pořád ostře proti větru. Je to doslova boj o každou míli. Při výběru trasy nemám na vybranou a musím zvolit trasu křižující dráhu tankerů a obrovských nákladních lodí. Druhá varianta by byla si během noci několik desítek Nm zajet. Už jsme ji přejížděli 2x, z toho jednou také v noci,  a vždy bez problémů. Tentokrát se ale ucho utrhlo…

.. Noc před Srí Lankou je naprosto šílená – je to jedno z nejfrekventovanějších míst na světě. Všechny lodě plující na trase Evropa – Asie, a naopak, musí obeplout jižní cíp Srí Lanky, který vadí v ideální trase. V praxi jsou to tankery a kontejnerovci těsně za sebou v několika řadách vedle sebe v každém směru… D1 hadra.. Dvakrát jsem ji přejel na plachty v pohodě. A jak to tak už na moři (ale i celkově v životě) bývá, shody nepříznivých okolností se sčítají. V noci přichází mimořádně silná bouře a vzduch je plný deště s minimální viditelností. Vidím kolem sebe několik desítek různých lodí.. a jednu z nich – nákladní loď, jak se k nám blíží z leva ze zadoboku. Vyostřit proti větru a udělat obrat není dobrý nápad – to bych jel v kurzu přímo proti ní. Snažím se tedy odpadnout z kurzu, ale silný bouřkový vítr (25-32kn) mne nechce moc pustit. Zatím to ale vypadá, že se bezpečně mineme. Pro jistotu rozsvěcuji i palubní světla, aby viděl, že mám plachty. A beru ještě navíc do ruky velký ruční reflektor, mávám na loď a ukazuji na naše plachty . Loď na mne svítí svými velkými hledacími reflektory a signalizuje, že mne vidí. Kurz ale nijak viditelně nemění. Začínám mít nepříjemný pocit, že kurz je kolizní a tak rychle startuji motor a dávám zpětný chod… ale nestačí to… Ozývá se ne příliš silný náraz ze přídě a loď se otáčí o skoro 180° a pak se ozývá ještě jeden mírný náraz ze zádě.. a nákladní loď velká jak hora, projíždí rychle kolem nás. Tentokrát se mi podaří přečíst název lodě Baytbon, i přístav Valette a tak ji volám ihned vysílačkou. Ovšem i tato situace má v sobě komické prvky. Z vysílačky se ozývá „Sorry, I see you late“..no, to je super, to jsem si opravdu všiml… ale z ničeho nic do hovoru vstupuje kapitán jiné lodě a nadává mu doslova do „stupidních idiotů, kteří místo, aby hlídali, tak chrápou a přesně takovéhle nezodpovědné kurvy zabijí nevinné jachtaře, jejichž světla jsou vidět na 3Nm a na radaru je vidí nejméně 12Nm..“  no, byl to proslov jedna báseň…sám bych to lépe neřekl.. 🙂

Škody jsou naštěstí minimální – zohlé přední zábradlí a držák kotvy, malý škrábanec na zádi a 3 díry v dinghi.. Kapitán byl velmi slušný, moc se omlouval za podřízeného, který měl službu, nahlásil číslo registrace lodě i číslo pojištění.. ale zohlé zábradlí musím v JAR bohužel opravovat já a ne oni….

Jak na potvoru se ihned po té bouře uklidnila, nebe se rozjasnilo, lodí výrazně ubylo a zbytek noci už proběhl v klidu a v pohodě. Vypadalo to vše tak trochu jakoby naschvál.

 

Pátek  11.4.2008

Přichází pěkný sluneční den s ideálním větrem a tak krásně v 15.00 doplouváme ke Galle na Srí Lance.

 

Upluto na trase Thajsko (Phuket) – Srí Lanka (Galle):    1.225 Nm

Čas:                                                                                           13 dní

Průměrná denní vzdálenost:                                                   94 Nm

Průměrná rychlost:                                                                3,92 kn

IV.etapa upluto celkově:                                                      1.225 Nm

Celkově Altego:                                                                  10.700 Nm