Plavba z Nového Zélandu do Nové Kaledonie – a zpět

Aneb „Výlet jen tak „na skok“ 1000 Nm tam a 1000 Nm zpět“

Přilétám do Aucklandu v neděli 23.11.2014 odpoledne, velmi pohodlně stíhám autobus na severu Zélandu do mariny v Opua v 17.00 a ve 21.00 v Opua vystupuji. Zde na mne čeká David, chlapík, který se mi staral o naši novou loď S/Y Altego II a měl dohlížet na úpravy lodě. Jeho mailové zprávy i s fotkami byly povzbuzující. Psal, že práce pokračují dobře a vše prý bude hotovo a nachystáno před mým příjezdem. O to větší překvapení na mne čeká… Přijdu na loď, podívám se na zcela „vybombardované“ kajuty a mám chuť křičet vzteky… a nakonec taky vzteky sprostě nadávám na celou noční marinu. Hotovo totiž není vůbec nic…

Práce se skládaly z několika úkolů: Prvním úkolem bylo přestavění původní dílny a skladu na kajutu se dvěma samostatnými lůžky nad sebou. Druhým úkolem bylo přemístění kotevního vrátku o jeden metr dopředu, protože v původní poloze trubka, která vedla kotevní řetěz do úložného prostoru, byla přesně uprostřed postele kajuty. Dalším úkolem byla výměna dřevěných stropních panelů, protože kolem původní polohy vrátku zatékalo a dřevo na stropě už bylo poškozené. A posledním úkolem bylo vybudování přepážky v přední kajutě, která ji rozdělí na 2 kajuty, tak jak to původně kdysi bylo. Ale jak píšu, dokončeno nebylo nic. David radši velmi rychle odešel, protože nedokázal odpovědět, proč mi nenapsal skutečný stav věcí a já byl strašně naštvaný, protože právě za to jsem ho platil. Naštváním ani nemůžu až do rána usnout, přestože jsem z cesty hodně unavený…

Tlačí mne totiž zásadně čas, protože mi na konci měsíce (což je za 6 dní) vyprší povolení k pobytu lodě na Zélandě a já musím do té doby s lodí bezpodmínečně opustit Zéland. Pobyt lodě prodloužit nejde, protože už byl prodlužován jednou původním majitelem. Navíc už došlo k přepisu lodě, ale toto zélandští celníci neví, a tak zde hrozí možné vážné komplikace se clem, s daní a DPH, což by byly velké sumy peněz a velké starosti.

Navíc i posádka pro přeplavbu – Miloš a Standa – má omezený čas na plavbu a už zaplacené zpáteční letenky. A aby toho nebylo málo, může každým dnem začít v Nové Kaledonii sezóna cyklonů. Jsou to samé špatné zprávy. Není to prostě jednoduchá situace.

Standa – člen posádky už tady je a Miloš přijede druhý den. V pondělí ráno mám velmi nepříjemný rozhovor s Graemem – šéfem firmy, která práce realizuje. Na objednané práce měli více než 3 měsíce! Slibuje mi, že za 2 dny bude vše dokončeno a okamžitě na loď posílá další 4 pracovníky. Bohužel se ale musím smířit s celou řadu nedomyšlených detailů, které bych chtěl jinak a kvalitněji. Nejde to ale jinak, budou se muset dodělat jindy. Čas utíká velmi rychle, ale pracovníci opravdu makají usilovně od rána do noci. V úterý večer je opravdu skoro všechno hotovo a zbývá pár detailů. Ve středu dopoledne chceme vyplout, ale celníci mi říkají, že odplutí ze Zélandu je třeba hlásit 3 dny dopředu (!), což je pro nás velmi nepříjemné překvapení. Po velkých diskusích a přemlouvání nám nakonec slibují odbavení zítra, ale dnes určitě ne. Ještě nás čekají rychlé nákupy, nasazení plachet, natažení lan, úklid věcí a večer jdeme opravdu unavení na pivo. A ve čtvrtek 27.11. ráno před kanceláří opět netrpělivě čekám na celníky. Ti nás kupodivu opravdu rychle, během pár minut, odbavují – a my můžeme vyplout! Takto hektické vyplutí jsem už dlouho nezažil…

V kanceláři u celníků se od jednoho Francouze dozvídám, že má připlout český mořeplavec Martin Doleček (S/Y Alya II), se kterým se znám z Libštátu i z povídání v Brně a se kterým se on setkal v Království Tonga. Taky by tady už možná mohl být i Ondra Kotáb (S/Y Maui). A protože vím, že mívá zapnutou VHF vysílačku, zkouším ho zavolat a k mému velkému překvapení se ozývá! Připlul včera… dokonce jsme večer byli i ve stejné hospodě, ale minuli jsme se o pár minut. A taky je tady Pavel Dostál (S/Y Ukulele), se kterým se znám z vyplutí ze Zélandu už před 3 lety a který je původem z ČR. A tak za pár minut stojíme všichni tři na tankovacím molu a vzájemně se srdečně zdravíme. Je to pěkný okamžik, 3 čeští mořeplavci na Zélandě během jednoho okamžiku! Je to opravdu výjimečná shoda okolností. Na povídání toho máme rozhodně hodně. Teď ale není čas. Snad se ještě všichni setkáme po mém návratu z Kaledonie. Máme dotankováno, vše je v kanceláři vyřízeno a my už se musíme rozloučit a vyplout… čeká nás cca 1000 Nm…

Tato plavba je o to pikantnější, že jsem s naší novou lodí ještě nikdy neplul. Když jsem ji kupoval a přebíral, řádila na Zélandě tvrdá bouře (vítr přes 130km/hod) a povodně, takže zkušební plavba nepřicházela v úvahu. Takže mne pochopitelně čeká celá řada různých překvapení. Vyplouváme a plujeme střídavě na plachty a na motor. Už první večer mám o zábavu postaráno. V podpalubí je voda! Očividně několik stovek litrů… Okamžitě ji zkouším a naštěstí je sladká… dvě hodiny prolézám loď, ale nemůžu najít, odkud teče. Vyteklo nám asi 500 litrů z celkových 1000 litrových zásob sladké vody. Podlahy jsou tady přišroubované a zalištované, takže se do různých prostor, kudy vede potrubí, vůbec nemůžu dostat. Vodu jsem tedy zastavil na přívodu, takže sice neteče z kohoutků, ale neteče dál ani do podpalubí. S hledáním úniku musím počkat, až budu někde zakotvený a budu mít víc času. A taky to bude koneckonců pohodlnější.

Po úvodní trošku rozvlněné plavbě proti větru přichází skoro bezvětří a tak plujeme na motor. A ikdyž loď váží 27 tun a plujeme jen na jeden ze dvou 75 HP motorů (2400 otáček), máme perfektní rychlostí přes 6 kn.

Plavba utíká rychle, počasí je pěkné, otepluje se a tak si 1.12. dopřáváme koupel za plavby na laně za lodí. Ó, to je paráda, se v prosinci takto koupat v teplém moři na laně za lodí pod plachtami… Rychle si zvykáme na plavební režim a za chvíli jsme za polovinou plavby. Je zajímavé, že druhá polovina plavby vždy uteče daleko rychleji než první polovina. Pořád se nás drží pěkné počasí a tak na zadní vítr „na motýla“ plujeme přes 6kn. Jeden den si Miloš všímá uvolněného světla na stěžni a tak hned ráno musím vylézt na stěžeň. Ve vlnách a na rozkývané lodi pod plachtami to není žádná legrace. Světlo bychom ale jinak ztratili a je docela drahé, tak lezu. Za 20 min je hotovo. Celý další den nám fouká zadoboční vítr 15kn a pořád plujeme krásně rychle.

V poslední části plavby se nám počasí trochu kazí a přichází vítr přes 30kn a navíc občas vypadává autopilot. A to je problém. Zkouším doplňovat hydraulickou kapalinu, ale pomáhá to jen na chvilku. Výpadky ale přichází stále častěji. Na Kaledonii už je to jen 2 dny plavby a snad se to tam podaří opravit.

Do Noumea – hlavního města Nové Kaledonie – připlouváme po 7 dnech plavby 4.12. ráno. Hledáme místo ke kotvení, ale obě mariny mají beznadějně plno a tak nakonec kotvíme naproti marině Port Moselle a do mariny připlouváme na dinghy. Marina je moderní a pěkná, kousíček od centra města. Úřady první den nestíháme všechny a tak zbytek dorazíme druhý den. Je třeba navštívit 3 úřady na různých místech, ale všechny jsou do cca ? hodiny chůze a je to dobrá příležitost, jak poznat město. Miloš vystupuje, nový člen posádky Radek nastupuje a po doplnění zásob vyplouváme na pár dní výlet po krásných zátokách. Snažíme se najít i nějakého mechanika na autopilota, ale ikdyž mi jeden slíbí, že přijde na loď, tak bez omluvy se na mne úplně vykašle, nepřijde a ani nebere telefon. Jiní mechanici říkají, že mají práce dost a že se jim večer už prostě nechce. Jsem fakt naštvaný, ale nemůžu dělat vůbec nic, jsem prostě bezmocný. Odlétá i Standa a tak se s Radkem domlouváme, že vyplujeme i s polámaným autopilotem. Na lodi je větrné kormidlo a nouzový ruční elektrický autopilot do slabého větru. Nikdy jsem s nimi neplul, nemám je vyzkoušené, ale snad to zvládneme.

A tak 10.12. po obědě doplňujeme zásoby jídla, naftu, vodu a vyplouváme. Spěcháme, abychom dost úzkým vjezdem v korálovém prstenci propluli za světla, což se nám jen tak tak podaří a proplouváme za hodně tmavého šera. První noc se střídáme a kormidlujeme ručně. Přes den prozkoumáváme, jak nastavit nouzově upevněného elektrického autopilota. Nakonec se to celkem daří a hodně nám usnadňuje plavbu. Když vítr zesílí, učíme se nastavovat větrné kormidlo a i to nakonec funguje perfektně. Je to má první zkušenost s větrným autopilotem a jsem z jeho funkce zcela nadšený. Poslední 2 dny před doplutím na Zéland nás doprovází bouře s větrem 40-45kn. Pohodová a klidná plavba se stává plavbou těžkou a náročnou, ale k mému překvapení větrný autopilot většinou funguje celkem dobře a spolehlivě i v těchto podmínkách. Po 7 dnech plavby z Kaledonie připlouváme za velmi nevlídného počasí 17.12. zpět do mariny v Opua. Přihlášení lodě pod novým jménem S/Y Altego II. a pod novým majitelem proběhlo po doplutí z Nové Kaledonie k mé velké úlevě bez jakýchkoliv problémů a dotazů. A tak mám radost, že se vše zdárně podařilo.

V Opui slavíme vánoce s Ondrou Kotábem (S/Y Maui), Pavlem Dostálem (S/Y Ukulele) a Martinem Dolečkem (S/Y Alya II) na plachetnici polských přátel Dereka a Anny. Je to opravdu rarita, když se setkají 4 čeští mořeplavci na Novém Zélandě. A byly to opravdu moc pěkné a vydařené vánoce…

Uplutá vzdálenost: 2000 Nm za 20 dní na nové plachetnici S/Y Altego II

Kpt. Jiří Denk