Krása plavby podzimní Aljaškou

Altego II na plavbě Aljaškou v Covid roce 2020  – aneb: „Chcete-li pobavit Pána Boha, řekněte mu své plány…“

 

„Covid do plánu hodil vidle…“

Na loňskou plavbu Aljaškou jsem měl krásný plán – od začátku května 12 dvoutýdenních etap přes celou Aljašku, Britskou Kolumbii, pobřeží USA až po Mexiko, plus dvě desetidenní suchozemské výpravy. Ale… Možná jako ostatní jsem po příchodu Covidu doufal, že se to rychle přežene a všechny ostatní jsem uklidňoval, že přece Aljaška a Kanada neodepíšou celou sezónu. A? Prostě ji odepsaly… A tak jsem se po neustálém přemýšlení a těžkém zvažování nakonec rozhodl dostat loď podzimní plavbou do krásného a teplého Mexika. Měl jsem vážné obavy z přicházejících zimních bouří, ale věřil jsem, že budou i okna dobrého počasí. Ovšem skutečnost daleko překonala i nejoptimističtější představy…

 

V půlce září odlétám do Srbska na povinnou karanténu 2 týdny mimo EU, kde si užívám cestování i do velmi příjemné Černé hory a 29.9. odlétám přes Istanbul na Aljašku. Cesta s PCR testem jde hladce – ikdyž míra nejistoty byla fakt velká a nikdo do poslední chvíle pořádně nevěděl, jestli mne z USA nevrátí. Se spoluplavcem Zdeňkem Šmejkalem  se setkáváme v Anchorage a čekáme 2 dny na konec bouře a otevření letiště na Kodiaku.  A 2.10. jsem konečně po roce u své lodě. Je to zvláštní pocit, skoro přesně po roce být doma na lodi. Následuje rychlý úklid, zprovoznění motorů a systémů po zimě a samozřejmě pár nutných oprav. Čekání na ucházející počasí nám hodně zpříjemňuje setkání s vynikajícím parťákem Vojtou Novákem – koordinátorem rybolovu v oblasti Kodiak. Po 4 dnech je loď i počasí ok a my tedy vyplouváme. Čeká nás 600Nm do města Sitka (8tis obyv).

 

Počasí nám přeje a přesně podle předpovědi, těsně po doplutí do Sitka přichází bouře – ale to jsme už schovaní v bezpečí kanálů. Ve městě jsme prakticky jediní „turisté“ a proto všude vzbuzujeme pozornost.

 

Po 130 Nm připlouváme do městečka Petersburg (3tis obyv) a odsud po odpočinku vyrážíme na nejúžasnější část plavby k ledovci LeConte Glacier. Zde plujeme mezi ledy až dokud to jde, dokud nás ledy zcela nesevřou. Zážitek je to úžasný, úplně se vracím do svých plaveb v Patagonii, Antarktidě a Arktidě. Kocháme se zde celý den ledovci i tuleni, vystoupíme na plovoucí ledovec, připíjíme si s ledem z ledovce, prostě užíváme si neuvěřitelné krásy…. A večer se vracíme zpět 25Nm do Petersburg.

Další zastávka je městečko Wrangell (2,5tis obyv) s kouzelnou a krásnou atmosférou.

Máme za sebou uplutých 1000Nm a navštěvujeme poslední aljašské město Ketchikan. Zde je liduprázdnost nejznatelnější. Normálně by zde byly zakotveny každý den 2-3 výletní lodě… a tuto sezónu nepřiplula ani jedna. Ulice jsou zcela prázdné, pro místní je to velmi obtížná doba, ale pro nás je to o to zajímavější. A dál už je Kanada…

 

Jaká je plavba Aljaškou z hlediska kapitána plachetnice? Jakmile vplujete do fjordů – kanálů jste hodně chráněni od bouřlivého počasí na oceánu a dostáváte k dispozici naprostý dostatek vhodných kotvišť. Neměl jsem žádného speciálního pilota a bohatě stačily informace z Navionics. Kotviště jsou zpravidla dobře chráněná a kotvit můžete na nízkých hloubkách. Kotvu jsem používal pouze jednu (např. v Patagonii jsem měl vždy 2 kotvy). V širších kanálech můžete plout i v noci, provoz není žádný, pouze občas se objevují plovoucí větve, klády i stromy. Vše se pluje na motor, protože vítr z nějakého nepochopitelného důvodu fouká vždy proti 🙂 velký pozor si musíte dát na plánování trasy podle proudů, které běžně dosahují 3-5kn (a výjimečně i více). V Navionics tyto proudy jsou sice vidět, ale dost často nesedí s realitou. Plavba je krásná a neustále měnící se scenérie vás uchvátí.

Jaká byla plavba podzimní Aljaškou? Jedním slovem jednoznačně nádherná… Krásné barvy podzimu v kombinaci s naprosto žádnými turisty nám vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru. Počasí nám překvapivě opravdu přálo a plavby v kanálech nás chránila od bouřlivého počasí na oceánu…  Zdeněk byl vynikající a spolehlivý parťák, takže jsme si užili i spoustu legrace a pohody… Strašně rád bych se na Aljašku s mou lodí někdy vrátil…ale moc pravděpodobné to bohužel není. Svět je příliš velký a času málo…