Přeplavba Království Tonga – Fiji (550 Nm) aneb „První přeplavba naší malé Haničky“
Plavba v okolí Vava´u (nejhezčí část Království Tonga) je opravdu nádherná. Je zde více než 40 naprosto bezpečných kotvišť a člověk by zde mohl být několik měsíců a pořád by objevoval nové zátoky a kotviště. My jsme zde nakonec 14 dní a to je tak minimum na prozkoumání alespoň některých pěkných míst…
Jaké je Království Tonga?
Velmi milí lidé, ojedinělá civilizační kultura, pěkné zátoky, bezpečná kotviště, málo turistů. Ale také celkem vysoké ceny… Byl jsem zde poprvé před 8 lety a naposled před 5 lety. Ceny oproti poslední návštěvě vzrostly o cca 25%. Nyní je tady zhruba stejně draho jako na Novém Zélandě… Pivo v restauraci (0,375 l) cca 100 Kč, káva 100 Kč, jídlo cca 250 Kč, noc v levném hotelu 1000 Kč/pokoj… Samozřejmě se dá ušetřit stravováním na lodi, ale ne moc, protože ani v obchodech není úplně levně.
Za návštěvu Království Tonga to ale bez diskuse rozhodně stojí… Je to naprosto jiná země, než ostatní. Už jen třeba tím, že lidé mají očividně rádi svého krále…
Vyplutí
Náš plán je odplout z Království Tonga ve čtvrtek 9.7.2015 Původně jsme měli plout na ostrovy Wallis a Futunu a moc jsme se tam těšili, protože tam jsme ještě nebyli. Ale se zlomeným ráhnem (takže bez hlavní plachty), by to bylo možná přece jen náročnější. Bylo by to o 850 Nm více než přímá plavba na Fiji… A ráhno se dá opravit jen na Fiji. Přesto jsem byl rozhodnutý původní plán dodržet. Nakonec ale člen posádky, který měl plout s námi tuto trasu, odletěl s dcerou do Austrálie, takže jsme to vzali jako znamení a rozhodli jsme se plout rovnou na Fiji. Potřebujeme v klidu a v pohodě především opravit ráhno. Takže je rozhodnuto…
Nechci nechat nic na náhodě, takže ve středu 8.7. jdu objednat dotankování nafty. Při odběru více než 200 litrů je doprava na molo zdarma a neplatí se DPH. Celkově pak stojí 1 litr 1,5 TOP (x 12 Kč) místo 2,5 TOP. My budeme tankovat cca 600 litrů, takže úspora je to opravdu velká. Celník říká, že vše je objednané a ať jsme v 9.00 na celním molu.
A tak jsme ve čtvrtek ráno v 9.00 na mole. Celník říká, že vše je ok a že nafta přijede později. Jdeme si tedy vyřídit immigration (odhlášení je zdarma), harbour master (mírný poplatek) a za 2 hodiny jsme zpět u celního mola. Celník opět říká, že nafta přijede později. Pak přichází po 3. hodině odpolední a říká, že nafta přijede až druhý den. Jsme otrávení a naštvaní, ale nemůžeme dělat nic. Inu, Tonga…
V pátek ráno připlouvá k celnímu molu 5 dalších lodí. Dvě se vyvazují za námi boky k sobě, dvě také boky k sobě před námi a jedna bokem k nám. Jsme dokonale uzavření. Kolem 11. hodiny přijíždí cisterna. Postupně všichni tankujeme a je jasné, že můžeme vyplout, až budou všichni hotovi, což je až odpoledne. Mezitím zesiluje vítr, otáčí se bokem k molu a začíná pršet. Je pěkně hnusně a my nemůžeme vyplout, i kdybychom chtěli. Hnusně má být až do druhého dne, vyplutí se tedy odkládá. My jsme sice už odhlášeni, nicméně si říkám, že to nebude žádný problém. To jsem se ale spletl… V noci musím několikrát převazovat fendry, abychom o betonové molo neodřeli v prudkém větru loď. Trochu si vyčítám, že jsem měl trochu přitlačit na ostatní lodě a vyplout někam do zátoky na kotvu nebo na bójku.
V sobotu ráno jsem nervózní, protože nám v odplutí brání jedna ještě spící loď. Přichází celník a nadává, že jsme nevypluli včera a že jsme porušili pravidla a že chce za to 100 USD pokutu. Vysvětluji mu, že to není naše vina, ale stejně nastává konflikt. Jsem tak naštvaný, že nakonec vyhrožuji, že si půjdu stěžovat za guvernérem – z předchozích návštěv znám šéfovou jeho kanceláře. Asi si myslel, že to nemyslím vážně, ale když už jsem vystoupil z lodě, obul si boty a odcházel, tak řekl, ať ihned vypluji. To ale není tak jednoduché. Odvazuji lana a na zadním laně pomocí zpětného chodu motoru otáčím loď přídí proti celkem silnému větru. S takto velkou lodí a v takovém větru je to celkem obtížný manévr. Riziko, že hodně odřu loď je velké, prostor na manévr je malý, napravit případnou chybu v tomto případě nelze… jsem nervózní, ale o centimetry manévr úspěšně vychází a my jsme volní a vyplouváme.
1.den plavby
Asi za 2 hodiny vyplouváme na oceán. Zatím jde vše docela dobře, ale Peti moc dobře není. V tom spěchu si zapomněla vzít Kinedryl a když je vám už špatně, tak už je zbytečné jej brát – už nefunguje. Párkrát zvrací a je „mimo provoz“. A znáte to: když se má něco polámat… V noci přestává fungovat autopilot… nadávám a rychle spouštím do vody wind autopilota. Nastavit ho ale tak, aby držel rozumný směr, mi trvá pár hodin. Jsme blízko k ostrovům a tak musím i v noci pořádně hlídat. Během noci však také vidím v našem okolí 2 lodě. Za chvíli je ráno a rozhodně nejsem vyspaný do růžova…
Peti je hůře. V péči o Haničku se střídáme – za plavbu jsem ji přebalil víckrát, než do té doby celkem J Ani mne tentokrát ale není zrovna nejlépe. Nevyspalost, nemožnost si lehnout a zklidnit žaludek, sklánění se nad Haničkou při výměně pokaděné plínky v podpalubí, sklánění se do úložného prostoru pod podlahu Haničce pro jídlo a neustálá nutná pozornost k hlídání Haničky, mou kondici žaludku sráží významně dolů. No, přál bych vám to si vyzkoušet… Normálně, když se necítím na 100% v pořádku, tak si lehnu a druhý den je to ok. To ovšem teď udělat nemůžu… Navíc Hanička sice ještě sama nechodí, ale už umí lézt po schodech, a když ji spustíte z očí, tak za 20 vteřin už může být v kokpitu. Což také několikrát dokázala. Je opravdu rychlá jak blesk…
Vítr nám fouká z v podstatě ideálního směru – krásný zadoboční vítr. Jen je trochu silnější, než je ideál: 25-30 kn. Vlny jsou cca 2,5m a loď je tedy hodně rozhoupaná. Plujeme jen na genu a rychlost neklesá pod 6 kn a někdy máme i přes 7 kn.
2.den plavby
Dopoledne opravuji autopilota. Mám podezření, že baterie a jejich dobíjení nejsou v pořádku. A tak jej zapojuji přímo na baterii startování motoru. Nakonec se ukáže, že je to hloupá chyba, ale autopilot funguje! Paráda… jen musím pravidelně dobíjet tuto baterii motorem. Ovšem o půlnoci zkouším nastartovat motor… a nic! Baterie je slabá. Tak to je fakt průser. Vypínám samozřejmě elektrického autopilota a plujeme zase na wind autopilota… a ten opět nedrží ve velkých vlnách ideální směr a musím ho hlídat a korigovat… ráno jsem „odpočatý“ asi tak jako vyoraná myš…
3.den plavby
Ráno zkouším znovu nastartovat motor… a zase nic… co teď? Zkouším připojit ke startovací baterii i všechny ostatní baterie, ale nepomáhá to, motor se ani nehne… ještě můžu počkat, až se baterie oživí solárními panely… ale pak dostávám ještě jeden nápad… na lodi mám generátor, který nepoužívám, protože má polámané výfukové potrubí… ručně jej nastartuji, a za chvíli dobíjí baterie. Loď je plná kouře a smogu a v motorovém prostoru není vidět ani na krok. Chvíli čekám a pak zkouším nastartovat motor. Chvíle napětí – a sláva, motor běží!!! Okamžitě vypínám generátor a větrám celou loď. Bolí mne hlava a není mi dobře. Peťa vypadala, že už bude v pořádku, ale teď je jí zase hůře… stres a mořská nemoc si vybírá svou daň…
Noc tentokrát probíhá v pohodě, vždy si natočím budíka, abych zkontroloval loď a okolí lodě. A samozřejmě kontroluji i Haničku. Peťa musí spát na zemi v chodbičce nebo v boční kajutě, protože tam je to nejstabilnější. V zadní kajutě u Haničky kvůli vlnám spát nemůže…
4.den plavby
Vítr slábne, moře se zklidňuje, ale stále plujeme jen na genu 4-5kn. Fiji se blíží a plujeme kolem prvních ostrůvků. Přes den je tentokrát vše v pořádku a vše funguje. V noci už je oceán úplně klidný a my v klidu a v pohodě plujeme směrem ke vstupnímu průlivu. S vplutím čekám až na svítání, takže posledních pár hodin plujeme po zcela klidné hladině rychlostí 2-3 kn. Petin stav se okamžitě zlepšuje, což je paráda…
5.den plavby
Za svítání proplouváme úzkým vstupním průplavem a za 3 hodiny později kotvíme v krásné a příjemné marině Vuda point. Zvládli jsme to! Paráda…
Dojmy posádky:
Kapitán – pro mne to byla zcela nová zkušenost. Nemožnost si odpočinout, neustálý zápřah, neustálá pozornost k Haničce a řešení technických problémů vytvořily docela náročné podmínky a velmi zajímavou zkušenost. Dokáži si představit plout sám s Haničkou i delší plavbu, pokud by kolem nebyl velký provoz lodí a na lodi by vše fungovalo. Ale úplně jednoduché to vždy rozhodně není… samozřejmě, pokud by vše fungovalo, vše by bylo snazší. To ovšem na moři a na lodi fakt nemůžete očekávat…
Hanička – byla naprosto, ale opravdu naprosto, zcela v pohodě. Ať byly vlny jakkoliv velké, šikovně je vyrovnávala. Náklony pro ni byly zcela přirozené – spadla jen párkrát. Když bych porovnal počet pádů za plavby a například v marině, vyjde to nastejno. Hanička byla jednoznačně nejspokojenější člen posádky a byla nejvíce v pohodě. Párkrát se v noci při velkých vlnách sice probudila, ale většinou rychle usnula a spala dále. Měli jsme s Peťou obavy, jak to bude snášet. Ale rozhodně nebyly na místě…
Peťa – zpětně hodnotím přeplavbu jako úspěšnou a přelomovou – moje obavy z toho, zda tak malé dítě (Hanička má 15 měsíců) zvládne tak výraznou změnu a nekomfort v podobě malého prostoru, neustálého houpání, nemožnosti se „proběhnout“…se ukázaly být zcela zbytečné. Ten malý tvoreček nás tak mile překvapil, že už nemám strach, že by při dalších delších přeplavbách nějak strádala (pokud budeme mít štěstí na příznivé počasí). Samozřejmě, že ve svém věku vyžaduje Hanička celodenní péči a neustálou pozornost a je to náročné. Ale v zásadě se to nijak neliší od péče, kterou bychom ji poskytovali doma…ano, doma bychom například nemuseli řešit to, jak přebalit dítě ve vlnách, ale to už je v konečném důsledku maličkost.
Mě ochromila snad nejhorší mořská nemoc, kterou jsem doposud na svých plavbách zažila. A trvala déle, než jsem zvyklá – i když Jirka péči o Haničku zvládal, i tak jsem ho v ní chtěla občas vystřídat. Navíc výše zmíněné problémy s autopilotem vyžadovaly moji občasnou – i když krátkou – přítomnost u kormidla, a to můj žaludek rozhodně nezklidnilo. První společná rodinná přeplavba tedy nebyla jednoduchá, ale rozhodně z jiného důvodu než jsme původně předpokládali.
Zdravíme Vás z Fiji
kpt. Jiří, kormidelnice Peťa a plavčík Hanička
S/Y Altego II.