Posádka: kpt. Jiří Denk, Roman Čížek, Petr Hladík, Jana Číhalová (1.část), Andrea Jelínková (2.část)
Úterý 9.12. 2008 Durban
Po pro mne už bohužel obvyklých peripetiích s opravou motoru se konečně já i posádka dočkáváme. Loď je připravena k odplutí. Motor důkladně přezkušuji několika hodinami provozu. Odstraňujeme drobné nedostatky a nedodělky, dopouštíme vodu, vyřizuji povolení a papíry k odplutí a jdeme na posledních pár piv do Yacht clubu. Počasí je prý nejisté, uvidí se ráno, jestli je vhodné k odplutí.
Středa 10.12.
Vstáváme brzy ráno o půl 7 a v 7 jsme již připraveni k odplutí k čerpací stanici, kde potřebujeme dotankovat naftu. Vítr je příznivý, a tak i manévry v těsné marině jdou celkem snadno a bezproblémově a pár minut po 8 hodině jsme na moři! Sláva! Konečně…
Ihned po vyplutí se ale ukazuje, že nefunguje autopilot. Nezbývá než dále kormidlovat ručně. Ve 3 hlídkách je to zcela v pohodě a celkem i pohodlné a zábavné. Počasí je přes den dobré. Fouká ideální JV vítr 15Kn a přes celý den uháníme 5-6Kn k cíli. Kolem posádky také obchází mořská nemoc s nevolností. Nálada mírně klesá a není moc do řeči. V noci se ale vítr otáčí na přesný a silný protivítr 15-20Kn JZ a tak musíme nastartovat motor a bojujeme proti větru na motor. Pohodu nezlepšuje ani půlnoční rychlá bouřka a stovky blesků, naštěstí docela daleko. Rázem je z rychlosti lodě 6-7Kn, která se nám moc líbila, zoufalá 2Kn plavba. Je jasné, že původní plán být za 2 dny v East London začíná být nereálný. Z motoru navíc po kapkách teče nafta z jednoho vstřiku. Celkově je oprava ne zrovna 100%. Uvolnily se 2 nedotažené šrouby, motor nebyl navíc dotáhnut do motorového lože a další drobnosti, které by neměly po generální opravě vůbec nastat. Ale nedá se nic dělat, je potřeba vše doopravit a neustále kontrolovat.
Čtvrtek 11.12. Port Saint Johns
Zoufale protivná a pomalá plavba proti větru pokračuje od samého rána. Janě letí druhý den letadlo, dle původního plánu nestíháme doplout do East Londnu a tak musíme najít nouzovou variantu. Směřujeme k Port Saint Johns, který zcela nelogicky žádným přístavem ve skutečnosti není. Zde kotvíme u pláže v divokých vlnách. Zároveň se připravujeme na vylodění Jany, když se z vysílačky ozývá upozornění, že místo i vylodění jsou velmi nebezpečné. Jana ovšem na břeh musí, aby stihla letadlo. Nakonec po domluvě a krátkém čekání pro Janu k nám připlouvá Coast Guard – člun pobřežní záchranné služby. Rychle se s Janou loučíme a už ji naloďujeme na člun, který s ní uhání do tepla, pohody a bezpečí hostelu. My bez odkladu odkotvujeme a vyplouváme zpět do hnusného počasí a protivětru, které se nijak nezlepšují. Noc je to spíše nepříjemná a až později se moře uklidňuje.
Máme za sebou prvních 140Nm.
Pátek 12.12. East London
Celý den plujeme na motor. A poprvé jíme pořádné jídlo. Plujeme pořád proti větru, ale moře je klidnější. Vítr se nakonec umoudřuje a tak připlouváme rychlou pohodovou plavbou odpoledne do East London. Přístav je to maličký a plný, tak se vyvazujeme k boku jiné lodi. V zápětí se musíme převázat o ještě jednu loď dále, protože ta původní bude vyplouvat s pasažéry a zase se vracet k molu. První kroky vedou do restaurace na molu, kde si dáváme pivo a dobré jídlo. Za chvíli doráží nová členka posádky, Andrea, a naloďuje se na palubu. Po příjemném večeru usínáme klidným spánkem, bez houpaní ve 3metrových vlnách .
Máme za sebou 265 Nm.
Sobota 13.12. „Den velryb“
Ráno konzultuji počasí u Johna – šéfa přístavu a ten potvrzuje, že by mělo být krátké jednodenní „okno“ dobrého počasí do Port Elizabeth, což je 135Nm. A tak neztrácíme čas a brzy vyplouváme. Nejdříve na motor, ale po vyjetí ze zátoky dostáváme pěkný boční vítr 15kn, který se postupně mění na zadoboční a pak na zadní. Uháníme 7-8kn rychlostí. Ovšem rychlost se pomalu snižuje. Pozvolna plujeme a vidíme delfíny. Jsou krásní. Ovšem další „odměna“, která na nás čeká, je neuvěřitelná.
Když zpozoruji první velrybu, ještě netušíme, jaké překvapení máme nachystané. Vzápětí totiž vidíme, že jsou to velryby tři – 2 velryby dospělé a 1 mládě. Obvykle, když velryby vyrušíte, tak se nadechnou a zmizí pod hladinou. Když se opět vynoří, jsou zpravidla o pár stovek metrů dále a většinou jiným směrem než se díváte. Ovšem naše velryby jsou modelky, které mají chuť se fotit. A tak postupně nastavují ploutev, odhalují břicho, ukáží obličej a pak pokračují nádhernou „promenádou“ 3m před přídí(!!!), aby nám pak na závěr zamávaly ocasní ploutví. Celé toto úžasné představení trvalo více než půlhodiny. Velryby vždy 50m popluly naším směrem, my za nimi, nechaly nás v klidu a v pohodě udělat pár fotek, aby se opět o malý kousek posunuly a předvedly nám něco jiného. Neuvěřitelně krásný zážitek!!! Fotky budou nádherné…ale ten živý zážitek si nedokáže nikdo, kdo ho nezažil, představit… Jen pár lidí na světě mělo takové štěstí, aby zažilo něco takového…
Později odpoledne i další dny jsme viděli ještě další delfíny a velryby… ale už nikdy nic podobného…
Neděle 14.12. Port Elizabeth
Vítr se zhoršil a tak musíme doplout do Port Elizabeth na motor. Vítr zesiluje a marína hlásí, že je opět zcela plná. Musíme se tedy vyvázat bokem k rybářské lodi na samém okraji maríny. V prvním kole si prohlížím situaci a v druhém kole s velmi silným 29kn předobočním větrem bezpečně provádíme přistávací a vyvazovací manévr. V maríně jsou příjemní a ochotní. Večer rozdělávám motorový prostor, protože motor potřebuje po opravě vyměnit olejový filtr a olej. Starý dáváme na molo, ale zjišťuji, že náhradní filtr, který mám na lodi,má jiný závit. Ovšem za těch pár minut někdo odnesl z mola i ten starý filtr a tak nemáme k našemu pobavení filtr žádný.
Máme za sebou 400Nm a jsme zhruba v polovině plavby…
Pondělí 15.12.
Brzy ráno ihned domlouvám u opraváře motorů dodání náhradních olejových filtrů. Doveze je těsně po poledni. Odcházíme na snídani, která se změní v luxusní a vynikající oběd v perfektní přístavní restauraci. Po cestě kupujeme čerstvé a později i chuťově naprosto vynikající ryby. Jakmile dostanu filtr, hned jej namontuji, smontuji motorový prostor a jdu ověřit počasí. Po různých telefonátech a přes různorodé a vzájemně si odporující informace je nakonec verdikt překvapivý: pravděpodobně 2,5 denní „okno“ dobrého počasí. Rozhodujeme se rychle, tankujeme naftu a vyplouváme kolem 16. hodiny na moře. Zadní vítr zesiluje až na 30kn. Plujeme rychlostí 7-8kn. V noci nám jedna vlna „vypláchne“ ložnici a tak máme mokro v posteli. Spíme i na podlaze, kde je to ve velkých vlnách nejpohodlnější.
Úterý 16.12.
Ráno se vítr zklidňuje a Roman vaří vynikající ryby. Přes celý den je to klidná a pohodová plavba. Vidíme prvního lachtana, který se chtěl přiživit na návnadě na naší nahozené udici. Naštěstí to nestihl, ale bylo se štěstím jen o malý kousek. Navečer se otáčí vítr a fouká opět protivítr. Celou noc.
Středa 17.12. – „Den lachtanů“
Dopoledne vidíme malého lachtánka, jak krouží kolem bezvládného těla své matky, která leží na vodě na zádech a které trčí ploutve z vody ven. Nejdříve si myslíme, že spí, ale pak docházíme k přesvědčení, že je mrtvá. Kroužíme s lodí kolem a její tělo se nehýbe, přestože malý lachtánek neustále krouží kolem ní a strká do ní čumákem. Na palubě zavládne smutné ticho. Najednou se ale tělo až po neuvěřitelně dlouhé době pohne, bravystrčí na nás hlavu, podívá se, kdo je tak bezohledný, že si dovolí ji rušit z poledního odpočinku, párkrát mrskne tělem a je i s mrňousem k naší radosti pryč. Nicméně pohled naprosto úžasný. Byli od nás snad jen 5 m.
Připlouváme k Mossle bay – poslední plánované zastávce, kde chceme jen doplnit trochu vody a pár zásob. Tak jako obvykle se několikrát hlásím vysílačkou, ale nikdo neodpovídá, a tak vplouváme dovnitř přístavu. Téměř okamžitě jsme z něj ale vykázáni ven a nepříjemně napomenuti, že jsme se nenahlásili. Marína je ale stejně plná, a tak nám doporučují vyvázat se u pláže na bóji. Telefonuji Tonnymu do Durbanu a ten mi potvrzuje, že další 2 dny má být ideální počasí na plavbu do Cape Town. Po krátké poradě se rozhodujeme, že zastávku vynecháme.
Máme za sebou 600Nm a vyrážíme na další, posledních 250Nm dlouhou plavbu do Cape Town.
Čtvrtek 18.12. – „Den Cape Agulhas“
Všichni se od rána těšíme. Za pár hodin uvidíme první z cílů naší plavby – Cape Agulhas – nejjižnější místo afrického kontinentu. Počasí je zamračené, ale dopoledne se oblačnost protrhává a vykukuje sluníčko. A v 10:25 je to tady! Počítač jasně ukazuje, že od tohoto místa už poplujeme dlouho a dlouho jen na sever. Je to velmi příjemný pocit. Vytahujeme oslavné pivo a připíjíme si na úspěch.
K druhému cíli – Cape Good hope – Mysu Dobré naděje – je to cca 90Nm. A je jasné, že ten uvidíme nejdříve zítra. Neptun nám přeje krásné ideální počasí. Plavba jde skvěle a rychle. Na východní vítr cca 15Kn (ideálně čistý zadní vítr) plujeme neustále 6-7Kn rychlostí. Je to krásná romantická plavba plná sluníčka a pohody. Potkáváme další a další lachtany. Po krátké poradě se domlouváme, že zpomalím a zbrzdím loď, abychom viděli Mys Dobré naděje za denního světla. Je to pravda trochu „namyšlené“ nevyužít ideálního větru, který stále fouká k obeplutí obávaného mysu. Snad nám to Neptun promine a dovolí. Pochopitelně máme čerstvé zkušenosti a moc dobře víme, jak se počasí dokáže neuvěřitelně rychle změnit – většinou silně k horšímu.
Přes den potkáváme hodně lachtanů a také několik velryb.
Ve 23 hod jsme vzdáleni od Mysu Dobré naděje 11Nm. Stahujeme plachty a driftováním se necháme unášet a snášet k mysu.
Pátek 19.12. „Den Mysu Dobré naděje“
Čekáme celých 6 hodin na moři na svítání. A svítání je tady… Po 5:00 hod. se ze tmy vynořuje šedý obrys skály s po staletí obávaným místem. Nezbývá než cítit obrovský respekt k tomuto místu, které po staletí bylo postrachem námořníků. My se rozhodujeme ještě další 2 hodiny počkat, až bude mys „fotogeničtější“ a protože je od nás nyní ještě 3Nm, tak se k němu ještě více přiblížit. Před mysem je ještě jeden velký útes, a tak se necháváme unášet větrem těsně vedle něj. Jsme od mysu vzdáleni 1,03 Nm a kocháme se pohledem na něj, fotografujeme a vychutnáváme si atmosféru. I počasí s námi spolupracuje a vylézá sluníčko. Prostě krása…
Vítr nám pomáhá a tak se krásně pluje směrem ke Cape Town. Vítr se neustále zeslabuje až musíme opět zapnout motor. K našemu zděšení se ale motor po chvíli zastavuje. Zkoušíme ho opět nastartovat. Sice chytne, 2 minuty běží, ale opět se zastaví. Je jasné, že motor nám do přístavu nepomůže a že nás čeká další „záchranná akce“. Za velmi slabého a neustále proměnlivého větru, který se střídá s bezvětřím, se přibližujeme k přístavu. Telefonuji do maríny, ale jednání je jedno z nejhorších, co jsem kdy zažil. Přestože vysvětluji naši špatnou situaci a že nemáme motor, manager maríny říká, že je prostě plno a ať plujeme pryč a pokládá mi telefon. Co teď? Rozhodujeme se stopnout si jinou plachetnici, která pluje kolem. Mávám na ni a za chvíli vysvětluji situaci. Kapitán říká, že nás vezme do vleku a že nám pomůže. Nakonec nás ve spolupráci s ještě jednou plachetnicí dovleče k záchranné a nouzové bóji přímo u vjezdu do maríny, kde se vyvazujeme. Naštěstí, protože se téměř okamžitě potom, co nás vzal do vleku, obrací vítr do přesného protisměru a zničehonic fouká přes 25kn.
Jdeme do maríny, ale v kanceláři manager už není. A tak hned sháním kontakt na opraváře motoru a autopilota a domlouvám opravy. Dáváme si pár piv a plně si užíváme pocit spokojenosti a vítězství.
Cíl splněn. Obepluli jsme bezpečně Cape Agulhas a Cape of Good Hope a šťastně dopluli do Cape Town.
Z Durbanu máme upluto 850Nm za 9dní včetně 2 zastávek na 2 nocí v přístavech East London a Port Elizabeth.
P.S. pro jachtaře: Závada na motoru byla banální. Popraskaná palivová hadička. Nafta z ní sice netekla, ale mikroprasklinami přisávala vzduch, který dusil motor. Výměna 2 hadiček byla velmi snadná. Na autopilotu byl zanesen komutátor motorku olejového čerpadla. Po vyčištění běží perfektně. V obou případech bylo odstranění závady velmi snadné, ale jejich nalezení dost obtížné.
Celou část etapy jsme završili výletem na Stolovou horu – Table Mountain. Přeje nám počasí, je krásný den a výhled z ní na Cape Town je prostě úchvatný…
A tak vyhlížíme do dáli směrem k Brazílii, kam nás čeká další 3500Nm dlouhá plavba přes Atlantik…
Co nás asi čeká?